ݺߣ

ݺߣShare a Scribd company logo

Závěrečný úkol KPI

•
•
Eliška Horáčková
Eliška Horáčková
1 of 5
Download to read offline
Klíčová slova: poezie, báseň, blasony, Lyonská škola, renesance, láska, utrpení Anotace: Tento text je zaměřen na tvorbu poezie v období 16. století ve francouzském městě Lyon. Lyon se stal důležitým mezníkem mezi hlavními městy Itálie Francie, tedy mezi Římem a Paříží. Proto se zde shromažďovali umělci různých oborů. Básníci, zde sjednocení, vytvořili seskupení tzv. Lyonské školy. Básně těchto autorů mají společné rysy jako je například líčení milostných citů, ale také utrpení mladého básníka. Nejvýznamnějším představitelem Lyonské školy je Maurice Scève s jehož dílem je čtenář seznamován. Argumentace: Pro svou práci jsem si vybrala téma Lyonské školy a jejího hlavního představitele Maurice Scѐva. Studuji francouzský jazyk, a tak se francouzské literatuře, která je velice bohatá, často věnuji. Období renesance bylo ve Francii velmi pestré a Lyonská škola je jedním z výsledků této rozmanitosti. Ačkoliv básníci Lyonské školy užívají stejná témata pro tvorbu děl, jejich poezie je rozdílná. Díla Maurice Scѐva se zapsala do dějin francouzské literatury nejen pro básně plné kontrastů, ale zejména pro svou propracovanou syntax. I přesto není tento básník známý široké veřejnosti, a tak jsem se rozhodla o něm a jeho díle napsat svou práci.
Lyonská škola a Maurice Scève V období 16. století, tj. období humanismu a renesance, se město Lyon stalo důležitým centrem renesance umělecké i literární. Ve čtyřicátých letech 16. století zde vzniká sdružení básníků a básnířek, tzv. Lyonská škola. Společným rysem těchto básníků je zejména idealizace milované ženy a také popis utrpení milujícího básníka. 1 „Důležitým kulturním střediskem se stalo v první polovině 16. století město Lyon: zčásti proto, že zde byla soustředěna poměrně početná vrstva zámožných a kultivovaných měšťanů se zájmem o umění a literaturu, a také pro svoji polohu blízko Itálie, stále ještě živého centra kvetoucí renesanční kultury. U básníků tzv. Lyonské školy se nejvýrazněji projevil vliv italské poezie, a to v podobě petrarkismu, kde líčení milostného citu bylo spojeno s idealizací milované ženy a popisem utrpení milujícího básníka, zmítajícího se mezi nadějí a zoufalstvím, a platonismu, tj. představy o tělesné lásce jakožto výrazu touhy po dokonalé lásce duchovní, o latentním sklonu lidské duše ke kráse existující nezávisle ve světě platónských idejí.“ 2 Maurice Scѐve O životě Maurice Scѐva se toho neví příliš mnoho. S největší pravděpodobností pocházel z měšťanské rodiny, v Lyonu se mu dostalo humanistického vzdělání, je také možné, že studoval práva. Narodil se přibližně roku 1501 v Lyonu a zemřel kolem roku 1564.3 Maurice Scѐve je považován za hlavního představitele tzv. Lyonské školy. Ale také se zapsal do povědomí veřejnosti, když roku 1533 objevil domnělý Petrarkův hrob v Avignonu. 1 ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. Praha: Sfinx, 1948. s. 39. 2 ŠRÁMEK, Jiří. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-240-7, s. 43-44. 3 Maurice Scѐve. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://fr.wikipedia.org/wiki/Maurice_Sc%C3%A8ve.
Maurice Scѐva považujeme za lyrického básníka. Jeho poezie je velice složitá, plná symbolických významů. Právě proto si zasloužil přízeň Clémenta Marota i Pierra Ronsarda. Po vzoru Clémenta Marota v počátku své tvorby rýmoval Scѐve tzv. blasons (blasony jsou krátkým poetickým žánrem, který oslavuje věci známé). Takovým dílem je například „Blason na obočí,“ („Blason du sourcil“), „Blason na čelo“ („Blason du front“), či „Blason na ňadra“ („Blason de la gorge“). Debutoval volnou adaptací španělského románu Juana de Flores „Žalostný konec Flamectin“ („La Déplorable fin de Flamecte“), který byl vydán roku 1535. Po takzvaných blasons napsal Scѐve eklogu „Arion. Ekloga na smrt dauphinovu“ („Arion. Eglogue sur le trespas de Monseigneur le Daulphin“), vydanou roku 1536. Velikým životním a můžeme říci i uměleckým mezníkem se pro tohoto básníka stal rok 1536, kdy se setkal s básnířkou Pernette de Guillet, která byla taktéž členkou tzv. Lyonské školy. Setkání s největší životní láskou se stalo podnětem k napsání neznámějšího a nejoceňovanějšího Scѐvova díla, básnické knihy – „Délie, objet de la plus haute vertu“ („Délie, předmět nejvyšší ctnosti“). Toto dílo bylo vydané roku 1544. Dalším dílem Maurice Scѐva je Vrboví, ekloga o samotářském životě, dílo bylo vydáno roku 1547. A didaktická báseň Mikrokosmos, která byla napsána roku 1559, ale vydána až roku 1562. Délie, objet de la plus haute vertu Básník Maurice Scѐve napsal tuto básnickou knihu po láskyplném vzplanutí k básnířce Pernette de Guillet. V této knize nalezneme mnoho rysů společných básníkům Lyonské školy. Básník zde „po vzoru Petrarkově střídavě opěvuje krásu a žaluje na „krutost“ milované.“4 V této básnické knize autor zidealizoval svou milenku. Název Délie je anagramem slova idée (idea). Celkem má kniha symbolických 449 desítiverší, které jsou rozděleny do oddílů po devíti. Každý z těchto oddílů se soustředí na jiné téma. Jedním z velice zajímavých témat je básníkovo pojetí sebe sama, které je prezentováno různorodostí a básnickou rozmanitostí užití zájmena „já“ v básnické knize. Můžeme hovořit o jistém druhu narcisismu, který se v díle objevuje. Zejména v originálním znění je užití francouzského 4 ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. Praha: Sfinx, 1948. s. 40.
jazyka nápadité a pro čtenáře velice zajímavé a přínosné. Básník si zde s jazykem pohrává s lehkostí sobě vlastní.5 Závěr O životě Maurice Scѐva se neví příliš mnoho. Do dějin francouzské poezie se ale zapsal svou tvorbou, která byla ve své době výjimečná. Otokar Šimek o Scèvovi a jeho poezii ve své knize napsal: „A tak jeho dílo, z něhož zůstalo něco krásných a hlubokých myšlenek a veršů bezpříkladné dotud melodičnosti, ve svém celku těžce přístupné, vykonalo ve vývoji francouzské lyriky své poslání: poesie tu již není půvabnou hříčkou, nýbrž nositelkou osobité myšlenky básníkovy.“6 Seznam a hodnocení použitých zdrojů: ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. 2. opr. a dopl. vyd. Praha: Sfinx, 1948. 229 s.  autor knihy je specialista  kniha pojednává velmi obsáhle o problematice renesance ve Francii  informace obsažené v publikaci jsou maximálně objektivní  datum vydání knihy je sice staršího data, ale to na přesnosti informací nemá vliv  vydavatelství má dobrou reputaci ŠRÁMEK, Jiří. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc: Votobia, 1997. 469 s. ISBN 80-7198-240-7.  autor knihy je erudovaný ve svém oboru  nakladatelství Votobia má dobrou pověst  kniha je strukturována velmi přehledně  informace jsou objektivní a přesné, bez snahy čtenáře ovlivnit  kniha neobsahuje gramatické nedostatky Maurice Scѐve. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://fr.wikipedia.org/wiki/Maurice_Sc%C3%A8ve  příspěvek na serveru Wikipedia neobsahuje žádné jazykové chyby  informace jsou aktualizované  odkazy na stránce jsou funkční 5 TSAN, Loli. Le jeu du je et du miroir dans la Délie de Maurice Scève. Paroles gelées [online]. 2004, issue 21 [cit. 2012-12-13]. ISSN 1094-7264. Dostupné z: http://escholarship.ucop.edu/uc/item/6qx4d763. 6 ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. Praha: Sfinx, 1948. s. 40.
 stránka je přehledně strukturovaná  k dispozici jsou i obrázky týkající se dané problematiky TSAN, Loli. Le jeu du je et du miroir dans la Délie de Maurice Scève. Paroles gelées [online]. 2004, issue 21 [cit. 2012-12-13]. ISSN 1094-7264. Dostupné z: http://escholarship.ucop.edu/uc/item/6qx4d763  autor článku je uveden  autor je erudovaný v rámci oboru  článek je přehledně strukturován  informace jsou objektivní  nová tvrzení jsou podložena racionálními úvahami

More Related Content

Závěrečný úkol KPI

  • 1. Klíčová slova: poezie, báseň, blasony, Lyonská škola, renesance, láska, utrpení Anotace: Tento text je zaměřen na tvorbu poezie v období 16. století ve francouzském městě Lyon. Lyon se stal důležitým mezníkem mezi hlavními městy Itálie Francie, tedy mezi Římem a Paříží. Proto se zde shromažďovali umělci různých oborů. Básníci, zde sjednocení, vytvořili seskupení tzv. Lyonské školy. Básně těchto autorů mají společné rysy jako je například líčení milostných citů, ale také utrpení mladého básníka. Nejvýznamnějším představitelem Lyonské školy je Maurice Scève s jehož dílem je čtenář seznamován. Argumentace: Pro svou práci jsem si vybrala téma Lyonské školy a jejího hlavního představitele Maurice Scѐva. Studuji francouzský jazyk, a tak se francouzské literatuře, která je velice bohatá, často věnuji. Období renesance bylo ve Francii velmi pestré a Lyonská škola je jedním z výsledků této rozmanitosti. Ačkoliv básníci Lyonské školy užívají stejná témata pro tvorbu děl, jejich poezie je rozdílná. Díla Maurice Scѐva se zapsala do dějin francouzské literatury nejen pro básně plné kontrastů, ale zejména pro svou propracovanou syntax. I přesto není tento básník známý široké veřejnosti, a tak jsem se rozhodla o něm a jeho díle napsat svou práci.
  • 2. Lyonská škola a Maurice Scève V období 16. století, tj. období humanismu a renesance, se město Lyon stalo důležitým centrem renesance umělecké i literární. Ve čtyřicátých letech 16. století zde vzniká sdružení básníků a básnířek, tzv. Lyonská škola. Společným rysem těchto básníků je zejména idealizace milované ženy a také popis utrpení milujícího básníka. 1 „Důležitým kulturním střediskem se stalo v první polovině 16. století město Lyon: zčásti proto, že zde byla soustředěna poměrně početná vrstva zámožných a kultivovaných měšťanů se zájmem o umění a literaturu, a také pro svoji polohu blízko Itálie, stále ještě živého centra kvetoucí renesanční kultury. U básníků tzv. Lyonské školy se nejvýrazněji projevil vliv italské poezie, a to v podobě petrarkismu, kde líčení milostného citu bylo spojeno s idealizací milované ženy a popisem utrpení milujícího básníka, zmítajícího se mezi nadějí a zoufalstvím, a platonismu, tj. představy o tělesné lásce jakožto výrazu touhy po dokonalé lásce duchovní, o latentním sklonu lidské duše ke kráse existující nezávisle ve světě platónských idejí.“ 2 Maurice Scѐve O životě Maurice Scѐva se toho neví příliš mnoho. S největší pravděpodobností pocházel z měšťanské rodiny, v Lyonu se mu dostalo humanistického vzdělání, je také možné, že studoval práva. Narodil se přibližně roku 1501 v Lyonu a zemřel kolem roku 1564.3 Maurice Scѐve je považován za hlavního představitele tzv. Lyonské školy. Ale také se zapsal do povědomí veřejnosti, když roku 1533 objevil domnělý Petrarkův hrob v Avignonu. 1 ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. Praha: Sfinx, 1948. s. 39. 2 ŠRÁMEK, Jiří. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-240-7, s. 43-44. 3 Maurice Scѐve. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://fr.wikipedia.org/wiki/Maurice_Sc%C3%A8ve.
  • 3. Maurice Scѐva považujeme za lyrického básníka. Jeho poezie je velice složitá, plná symbolických významů. Právě proto si zasloužil přízeň Clémenta Marota i Pierra Ronsarda. Po vzoru Clémenta Marota v počátku své tvorby rýmoval Scѐve tzv. blasons (blasony jsou krátkým poetickým žánrem, který oslavuje věci známé). Takovým dílem je například „Blason na obočí,“ („Blason du sourcil“), „Blason na čelo“ („Blason du front“), či „Blason na ňadra“ („Blason de la gorge“). Debutoval volnou adaptací španělského románu Juana de Flores „Žalostný konec Flamectin“ („La Déplorable fin de Flamecte“), který byl vydán roku 1535. Po takzvaných blasons napsal Scѐve eklogu „Arion. Ekloga na smrt dauphinovu“ („Arion. Eglogue sur le trespas de Monseigneur le Daulphin“), vydanou roku 1536. Velikým životním a můžeme říci i uměleckým mezníkem se pro tohoto básníka stal rok 1536, kdy se setkal s básnířkou Pernette de Guillet, která byla taktéž členkou tzv. Lyonské školy. Setkání s největší životní láskou se stalo podnětem k napsání neznámějšího a nejoceňovanějšího Scѐvova díla, básnické knihy – „Délie, objet de la plus haute vertu“ („Délie, předmět nejvyšší ctnosti“). Toto dílo bylo vydané roku 1544. Dalším dílem Maurice Scѐva je Vrboví, ekloga o samotářském životě, dílo bylo vydáno roku 1547. A didaktická báseň Mikrokosmos, která byla napsána roku 1559, ale vydána až roku 1562. Délie, objet de la plus haute vertu Básník Maurice Scѐve napsal tuto básnickou knihu po láskyplném vzplanutí k básnířce Pernette de Guillet. V této knize nalezneme mnoho rysů společných básníkům Lyonské školy. Básník zde „po vzoru Petrarkově střídavě opěvuje krásu a žaluje na „krutost“ milované.“4 V této básnické knize autor zidealizoval svou milenku. Název Délie je anagramem slova idée (idea). Celkem má kniha symbolických 449 desítiverší, které jsou rozděleny do oddílů po devíti. Každý z těchto oddílů se soustředí na jiné téma. Jedním z velice zajímavých témat je básníkovo pojetí sebe sama, které je prezentováno různorodostí a básnickou rozmanitostí užití zájmena „já“ v básnické knize. Můžeme hovořit o jistém druhu narcisismu, který se v díle objevuje. Zejména v originálním znění je užití francouzského 4 ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. Praha: Sfinx, 1948. s. 40.
  • 4. jazyka nápadité a pro čtenáře velice zajímavé a přínosné. Básník si zde s jazykem pohrává s lehkostí sobě vlastní.5 Závěr O životě Maurice Scѐva se neví příliš mnoho. Do dějin francouzské poezie se ale zapsal svou tvorbou, která byla ve své době výjimečná. Otokar Šimek o Scèvovi a jeho poezii ve své knize napsal: „A tak jeho dílo, z něhož zůstalo něco krásných a hlubokých myšlenek a veršů bezpříkladné dotud melodičnosti, ve svém celku těžce přístupné, vykonalo ve vývoji francouzské lyriky své poslání: poesie tu již není půvabnou hříčkou, nýbrž nositelkou osobité myšlenky básníkovy.“6 Seznam a hodnocení použitých zdrojů: ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. 2. opr. a dopl. vyd. Praha: Sfinx, 1948. 229 s.  autor knihy je specialista  kniha pojednává velmi obsáhle o problematice renesance ve Francii  informace obsažené v publikaci jsou maximálně objektivní  datum vydání knihy je sice staršího data, ale to na přesnosti informací nemá vliv  vydavatelství má dobrou reputaci ŠRÁMEK, Jiří. Dějiny francouzské literatury v kostce. Olomouc: Votobia, 1997. 469 s. ISBN 80-7198-240-7.  autor knihy je erudovaný ve svém oboru  nakladatelství Votobia má dobrou pověst  kniha je strukturována velmi přehledně  informace jsou objektivní a přesné, bez snahy čtenáře ovlivnit  kniha neobsahuje gramatické nedostatky Maurice Scѐve. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://fr.wikipedia.org/wiki/Maurice_Sc%C3%A8ve  příspěvek na serveru Wikipedia neobsahuje žádné jazykové chyby  informace jsou aktualizované  odkazy na stránce jsou funkční 5 TSAN, Loli. Le jeu du je et du miroir dans la Délie de Maurice Scève. Paroles gelées [online]. 2004, issue 21 [cit. 2012-12-13]. ISSN 1094-7264. Dostupné z: http://escholarship.ucop.edu/uc/item/6qx4d763. 6 ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech II. Renesance a reformace. Praha: Sfinx, 1948. s. 40.
  • 5. stránka je přehledně strukturovaná  k dispozici jsou i obrázky týkající se dané problematiky TSAN, Loli. Le jeu du je et du miroir dans la Délie de Maurice Scève. Paroles gelées [online]. 2004, issue 21 [cit. 2012-12-13]. ISSN 1094-7264. Dostupné z: http://escholarship.ucop.edu/uc/item/6qx4d763  autor článku je uveden  autor je erudovaný v rámci oboru  článek je přehledně strukturován  informace jsou objektivní  nová tvrzení jsou podložena racionálními úvahami