�ݺ�ߣ

Editor's Notes

1. Když se podíváme na oficiální členění geosyntetických výrobků, tak se v zásadě dělí na dvě hlavní kategorie. První jsou geosyntetika propustná a druhá geosyntetika nepropustná. Obě dvě skupiny se dramaticky liší historií, vývojem a do dnešní doby i veškerými normovými předpisy a ostatními. Žijí v podstatě nezávisle na sobě. My se většinou zabýváme geosyntetiky propustnými. Nepropustná geosyntetika, to jsou spíš takoví skládkaři apod.
2. Geosyntetika propustná se dělí do pěti základních kategorií, které se nejvíce používají. Nejčastější jsou geotextilie, potom jsou to geomříže, dále kompozity nebo geokompozity, což jsou složeniny ze dvou prvotně vyrobených geosyntetik. Nejčastěji to bývají různé geomřížky nebo geosítě s geotextiliemi, také to bývají folie s geosítěmi nebo geotextilie různých typů apod. Další kategorií jsou georohože různých provedení. A jako poslední geobuňky. Toto jsou základní kategorie, se kterými se ve vaší praxi pravděpodobně setkáte. Ostatní geosyntetika u vás asi nepřipadají v úvahu.
3. Pokud půjdeme po jednotlivých kategoriích, tak geotextilie se dále dělí na geotextilie netkané, které mají nějaké své vlastnosti, geotextilie tkané a geotextilie pletetné. Jak už plyne z názvů, tak se liší technologií výroby. Zatímco netkané se vyrábí tak, že se směs vláken, která vypadá jako vata, strká do speciálního stroje, ve kterém proti sobě běhají desky s jehlami, které neustále směs vláken stláčí a na druhé straně ze stroje vyjede geotextilie. Ta buď již neupravuje nebo se ještě dále upravuje, například tepelně nahřátím „žehličkou“, aniž by se geotextilie dotýkala. Geotextilie se upravují pro dosažení různých vlastností. Geotextilie tkané, to je v podstatě látka, která se vyrábí stejně jako látky metodou osnova – útek. A geotextilie pletené. Jak vychází z názvu, tak ty se pletou. - Balíček s ukázkami GTX
4. Další kategorií geosyntetik jsou geomříže. Dle technologie výroby se dělí na čtyři základní kategorie. První jsou geomříže tkané, druhou geomříže pojené nebo také lepené či svařované, třetí jsou geomříže extrudované a čtvrtou geomříže monolitické. První typ geomříží – tkané se vyrábí podobně jako tkané geotextilie, tzn. na stejných strojích, jen s tím, že se mezi vlákny dělá určitá rozteč. Čím větší rozteč, tím větší oko a jedná se v podstatě o upravenou geotextilii. Tkaná geomříž vypadá asi takto. Poznáte ji, že je měkká, když zaberete, tak se uzly mohou vzájemně posunovat. Druhá kategorie geomříží lepených nebo pojených vypadá takto. Při jejich výrobě se nejprve vyrobí pásky, vypadají jako pásky na lepení krabic, a ty se k sobě následně slepují. Slepují se buď lepidlem nebo ultrazvukem. Geomříž je velmi plochá, má poměrně široké pásky a spoje jsou víceméně pevné, podle toho, jak jsou vyrobeny. Třetí kategorií je geomříž extrudovaná, která se vyrábí tak, že se horká hmota pomocí soustavy trysek vytláčí v tekutém stavu a okamžitě po vytlačení se začíná ochlazovat a najíždí na chladící válec a vjíždí do chladící lázně. Geomříž poznáte velmi snadno – jedna strana geomříže je velmi plochá, druhá strana je profilovaná. Plochá je ta, co ležela na chladícím válci, profilovaná je ta ze vzdušné strany. Velmi často mají tyto geomříže podélná a příčná žebra rozdílné tloušťky. Toto jsou takové dva základní znaky geomříží extrudovaných. Poslední kategorií jsou geomříže monolitické. Tato technologie výroby je zase jiná. Nejdříve se vyrábí folie různé tloušťky, následně se do ní udělají v lisu díry, podle toho jakou je potřeba vyrobit geomříž, se liší rozměr a tvar děr. Následně se proděravěná folie nahřívá a ve změklém stavu se natahuje. Podle toho jak se natahuje vznikají geomříže tažené v jednom směru, tzv. jednoosé, které vypadají nějak takhle, nebo vznikají geomříže dvouosé, které vypadají takto, nebo geomříže trojosé. Tyto geomříže od extrudovaných poznáte tak, že obě strany mají stejně profilovaná a mají ostrohranná pravoúhlá žebra. Samozřejmě každá technologie výroby má svá pro a proti a to se ve výsledku projevuje ve vlastnostech výrobků a jejich funkci.
5. Co se týká kompozitů, tak těch existuje celá řada. Vybral jsem ty nejběžnější (vzorky). Vy se asi nejčastěji setkáte s geokompozity drenážními. Drenážní kompozity většinou skládají z drenážního jádra, které má formu mřížky a toto jádro je pokryto geotextilií buď z jedné strany, pokud je to drenáž, která se přikádá k betonu, např. k mostní opěře tak, aby z jedné strany přiléhal beton a z druhé strany ze zeminy mohla prosakovat voda. Nebo je to drenáž, která má geotexilii z obou stran, která se nejčastěji dává do zeminy tak, aby se například snížil horizont spodní vody apod. Někdy se jedná o kombinaci, že z jedné strany je folie a z druhé geotextilie. Vytváří se tedy celá řada kombinací vždy dvou různých geosyntetických materiálů, které následně vytváří kompozit. Drenážní kompozity se v zásadě liší typem jádra. Pokud je uvnitř mřížka, jedná se tzv. tuhé jádro. Někdy se jako jádro používá taková vata vláken, kterou lze stlačit. Oba druhy se liší použitím. Mezi kompozity také řadíme výrobky do asfaltu, kde jsou to kombinace geomříží s geotextiliemi nebo kombinované se skelnými vlákny apod. (43:30)
6. Co se týká georohoží, tak těch je celá řada. Všechno, co vypadá jinak než ty kategorie, které jsme si jmenovali se řadí do georohoží. Ale my je v zásadě dělíme na georohože trvalé, pokud jsou vyrobeny z nějakého plastového materiálu (příklad některých plastových georohoží) a georohože dočasné, pokud jsou vyrobeny z přírodního materiálu. Každá georohož by měla mít tu vlast nost, že má poměrně velkou tloušťku, výrobci to zajišťují různým způsobem. Nejčastěji se z vláken vyrábí takové tunýlky nebo bobečky anebo se ta vlákna pouze foukají tak, aby byl získán požadovaný objem vzorku. Georohože se obecně používají k tomu, aby zadržely větší množství zeminy. Prostorové uspořádání tedy slouží k tomu, aby zemina mohla do té georohože napadat. Pokud se jedná o ty dočasné, přírodní georohože, tak ty mají takovou podobu (ukázat), někdy tomu těžko říct rohož, protože to jsou jenom takové provázky, kdo zná kokosová vlákna, mohou být ze slámy, někdy je to kombinace plastového a přírodního materiálu. Vzniká tedy řada variant pro různé účely použití. Jak vidíte, výrobků je celá řada, a abychom se v tom trochu vyznali, tak potřeba trochu porozumět vlastnostem, které těm výrobkům dává jednak technologie výroby a jednak samotné materiály výchozích surovin. Co se týká těch propustných GTX, tak zde mám ještě jeden výrobek, který trochu míří mimo stavebnictví, ale dá se ve stavebnictví použít. Jsou to tzv. ekotextilie, což je výrobek, který vypadá jako geotextilie a liší se tím, že je vyroben 100% z přírodního materiálu. Tohle konkrétně z kukuřice. Byla totiž zvládnuta technologie výroby polymerního vlákna z biomasy. To polymerní vlákno se dá jaksi programovat, lze mu určit střední doba rozpadu, čili je to GTX, která se po nějakém čase, který je předem zadán, rozpadne v zemině a změní se zpět na biomasu. To byla tedy geosyntetika propustná.
7. U nepropustných geosyntetik je situace jednodušší. Tam se v podstatě vyrábí dva druhy produktů. Jedna kategorie jsou geomembrány, což jsou folie z plastu. Folie mají různé vlastnosti, podle toho z čeho jsou vyrobeny. Nejčastěji se dělají z vysokohustotního polyetylénu, někdy také z nízkohustotního polyetylénu, někdy z PVC. Jsou buď oboustranně hladké nebo mají na povrchu nějaké pískování nebo nějaké zdrsnění – to proto, když potřebujeme udržet zeminu na povrchu folie, aby bylo vyrobeno vyšší tření. Nejčastější použití je na skládkách, těsnění za mostními opěrami. Druhou kategorií jsou jílová těsnění neboli bentonitové rohože. Je to v zásadě výrobek, který se skládá ze dvou geotextilií mezi kterými je nafoukaný bentonitový prášek – to je druh jílu, který když přijde do kontaktu s vodou, tak bobtná a tím zatěsní požadovaný prostor. Výhodou je, že pokud je propíchnut, dojde k opětovnému zakolmatování, zpětnému uzavření. Dotazy k výrobkům.
8. Všechny výrobky, které jsem vám zde ukazoval se vyrábí z různých vstupních surovin. Jsou zde uvedeny všechny, které se běžně používají (samozřejmě se jich používá více, ale výroba z ostatních druhů surovin je velmi drahá). Pět surovin, které jsou zde uvedeny, jsou cenově dostupné pro ty, kdo geosyntetika vyrábí. Všimněte si, že jsou to všechno polymerní struktury, které můžeme rozdělit v zásadě do tří kategorií. Buď jsou to polyolefiny, které jsou asi nejlevnější a nejběžněji používané. Z polyolefinů jsou nejčastější dva polymery a to jsou PP a PE, PE mohou být vysoko nebo nízkohustotní. Označení vysokohustotního PE je HDPE, označení nízkohustotního PE je LDPE. Druhou skupinou jsou polyestery, které se ve stavebnictví v nějakých modifikacích nepoužívají. U polyesteru se sleduje jako kvalitativní kritérium tzv. molekulová hmotnost. Čím vyšší molekulová hmotnost PET je, tím je kvalitnější a má lepší vlastnosti. Třetí skupinou jsou polyvinyly, které jsou skupinou, která může mít velmi rozmanité projevy. Když si vezmeme třeba PVC, tak to je polyvinyl, který je velmi měkký a tažný a používá se především na výrobu měkkých folií, na různé pasty, kterými se potahují a chrání různé výrobky. Dále může být PVA, který je naopak velmi tuhý, má vysokou pevnost a používá se pro speciální geomříž. Pak je tu doplňkově uvedeno sklo, skelné vlákno, což není fakticky syntetický výrobek, i když se řadí do kategorie geosyntetik a používá se ve výrobcích, které se umisťují do horkých asfaltových směsí. Se surovinami, které jsou zde uvedeny se běžně setkáte. Dále pak v průběhu dalších přednášek o nich něco významnějšího řeknu, pokud to bude důležité. Ale jsme si vědomi toho, že technologie výroby geosyntetik v kombinaci s tím, jaká surovina je použita, dává tomu výrobku finální vlastnosti a předurčuje ho pro použití v určité aplikaci. To by bylo k té první části.
9. Při výstavbě železničního koridoru bylo nutné u obce Střelítov u Votic zvětšit poloměr směrového oblouku pomocí konstrukce založené na měkkém podloží.Výstavba opěrné zdi umožňující deformaci líce a zajišťující rychlou výstavbu. Jako nejvhodnější se ukázala opěrná zeď z vyztužené zeminy z drobných betonových tvarovek na líci (systém Tensartech TW1). Výška zdi je proměnná od 0,60 m do 9,65 m ve sklonu 86° od vodorovné. Nad korunou zdi je nadnásyp výšky cca 2,20 m ve sklonu 1:1,50. Na začátku úseku zeď plynule přechází do terénu, na konci navazuje na železniční most. Koruna zdi navazuje na čelo mostu ve výšce mostní římsy. Podél koleje je protihluková stěna a stožáry trakčního vedení. Při výstavbě byly instalovány inklino-metrické vrty pro sledování deformace podloží a extenzometry pro měření tahových sil a protažení ve výztužných geomřížích.
10. Prostor svahu u výjezdového portálu øešil projekt stavby jako gabionovou konstrukci. Už v prùbìhu výstavby tunelu bylo zøejmé, že tuto konstrukci nebude možné z èasových dùvodù provést. Dodavatel tunelového objektu proto hledal alternativní ekonomické øešení. Rychlá výstavba strmého svahu se sklonem líce 50° z geomříže Tensar RE s obalovaným čelem umožnila dokončení výstavby tunelu ve velmi krátkém čase za současného výrazného zlevnění stavby.
11. Po deštivém období roku 1997 se začala na úseku násypu železniční trati Brno - Přerov v blízkosti železniční stanice Holubice deformovat kolej v místě přechodu náspu přes mělké údolí. Vzhledem k tomu, že se deformace ani po několikanásobné opravě nezmenšovaly, rozhodl investor o opravě formou rekonstrukce příslušné části násypu.Řešení je provedeno výstavbou sendvičového násypu založeného na geobuňkové struktuře Tensar. Průzkum postiženého místa potvrdil, že pod násypem se vytvořila zvodnělá vrstva, která se vytlačuje mimo oblast násypu. Násyp byl odtěžen společně s nejproblematičtější částí podloží. Pro zvýšení únosnosti podloží násypu byla vystavěna z geomříží Tensar SS a Tensar RE geobuňková struktura přesahující patu násypu tak, aby bylo dosaženo okraje zvodnělého území. Pro oddělení zvodnělé zeminy a kameniva v geobuňkách byla použita separační geotextilie.
12. Při výstavbě dálnice D3 v Sudoměřicích u Tábora docházelo při otevření zářezu k erozi zemních svahů a rozpadávání skalních masívů. Uvolněná zemina a kamenné úlomky padaly na povrch dálnice.Na základě obhlídky bylo provedeno vyspravení a stabilizace skalního masívu a jako vnější ochrana proti pádu kamenů na dálnici byla použila monolitická geomříž s UV ochranou. Jako dočasná protierozní ochrana zemních svahů nad skalními masívy byla požita biodegradabilní kokosová síť.
13. RETENČNÍ NÁDRŽE na dálnici D8 poslední chybějící úsek na dálnici D8:stavba 0805 Lovosice - Řehlovice součástí akce výstavba 6 soustav sedimentačních a retenčních nádrží termín realizace:2010 geosyntetika:geomembránaJUNIFOL PEHD (tloušťka 2,0 mm) ochranná geotextilie geoNETEX (plošná hmotnost 600 g/m2)