Ve 20. slotetí se pro opuštěný důl ustavil pojem „jizva v krajině“ a začalo se považovat za samozřejmé, že je nutné tuto jizvu odstranit. Přibývající znalosti z oblasti přírodních věd však jasně ukazují, že tato území mohou krajinu v mnoha případech velmi obohatit. Typickým příkladem této situace je opuštěný důlní systém ve Zlatých Horách. Výzkum mikroorganismů v tomto dole ukázal, že se zde nachází mimořádně dokonalá ukázka ekosystému založeného na mikrobiální oxidaci sulfidických rud. Díky velkému rozsahu důlních děl v gossanu i v oxidační resp. téměř neporušené zóně ložiska můžeme pozorovat interakce mikrobiálních komunit lépe než na většině světových lokalit. Poprvé zde tak bylo možné studovat rozložení společenstev na spektru různě extrémních stanovišť (Falteisek a Čepička 2012). Takovéto výzkumy nejsou zajímavé jen akademicky, ale můžou posloužit i pro zvýšení účinnosti např. biologické těžby rud. Cílem příspěvku je ukázat na příkladu ložiska Zlaté hory, jaké zajímavosti se mohou skrývat v opuštěných důlních dílech a že často ani nemůžeme předvídat, co vše tam bude objeveno. Proto považujeme za velice žádoucí vyhnout se destruktivní likvidaci tohoto i jiných dolů, kdykoliv je to možné. Za variantu jejich ochrany hodnou pozornosti považujeme také turistické zpřístupnění části podzemí.