ݺߣ

ݺߣShare a Scribd company logo

ʰá

•Download as DOCX, PDF•
•
Markéta Čermáková
Markéta Čermáková

Kurz práce s informacemi, závšrečný úkol

1 of 5
Download to read offline
Markéta Čermáková Učo: 485130 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Imatrikulační ročník: 2012/2013 Počet znaků:7 487 Sociální deviace Datum odevzdání:1.ledna 2013
1. Úvod 1.1. Argumentace Téma sociálních deviací jsem si vybrala z toho důvodu, že mě opravdu velice zajímá a také přímo souvisí s oborem, který studuji. Téma je to obsáhlé a velice rozebírané. Proběhla už spousta výzkumu, vyšlo spoustu publikací a článku a proto pro mě nebylo složité najít vhodné a kvalitní zdroje informací. ʰá proto nebyla ani moc složitá, ale ani moc lehká. Probrat se totiž velikým počtem zdrojů a vybrat jen ty důležité a spolehlivé není až tak úplně snadné. 2. Sociální deviace 2.1. Definice Sociální deviací je chápán pojem, který pochází z 20. století a označuje chování člověka, nebo skupiny lidí, porušujících sociální normu nebo těch co se od těchto norem podstatně odchýlili. Tedy porušení formálních očekávání a neformálních požadavkůkladených společností na jednotlivce. Vnímání deviací se liší podle času, sociálního a kulturním prostředí. Hodnocení jistého chování jako deviace závisí na hodnotiteli a na jeho pojetí sociálních a společenských norem, jako například jsou ideové a náboženské. 2.2. Historie Přestože pojem sociální deviace pochází z 20. století, lidstvo se tímto problémem zabývá už od nejstarších primitivních společností. V každé utvořené komunitě bylo jisté tabu (norma), co se nesměla porušit. Za nejstarší tabu by se dal považovat incest. Za porušení tohoto pravidla existovaly přísné tresty, které ve většině případů znamenali smrt (např. vyloučení ze společnosti, člověk sám nedokázalpřežít). 2.3. Členění Členit deviace jde podle různých hledisek. Podle oblasti sociálního života (politická, právní, mravní). Dále podle povahy trestu, kterým je porušení dané normy sankciováno, tedy co je protiprávní a co je pouhé porušení nějaký ustálených pravidel ale ne zákona. Také podle stupně rozšířenosti této deviace na časté (drogy, alkoholismus) a na málo rozšířené (sebevraždy). A v neposlední řadě na rozdělení podle sociálních skupin (kriminalita mladistvých). Nejjednodušším členěním je ale členění na negativní a pozitivní deviace. Lidé mají tendenci si vždy pod pojmem deviace představovat něco špatného, ale sociologové rozlišují deviace na negativní a pozitivní. Pod pozitivní deviace například patří abstinence, striktní dodržování pravidel silničního provozu aj. Mezi negativní patří drogy, alkoholismus a také bezdomovectví. 2.4. Teorie Během let zkoumání a pozorování sociálních deviací bylo vytvořeno spoustu rozdílných přístupů a koncepcí. Podle M. Hrčka jdou rozdělit do tří směrů. 2.4.1. Biologický směr Tyto teorie nacházejí odůvodnění v dědičnosti, především nacházejí příčinu v genetických a fyziologických faktorech působících na člověka. Je to nejstarší teorie zabývající se sociální deviací. Svůj záměr zaměřují převážně na analýzu zločinu a kriminologii. 2
Biologické teorie se snaží dokázat, že jsou typy lidí, kteří jsou více náchylní k deviaci a častěji ji propadají a že se tito lidé dají najít a určit podle měřitelných anatomických znaků. Zakladatelem této teorie byl Cesere Lombrosa, italského vědce, který tuto teorii zkoumal v mnoha italských věznicích. Podle jeho teorie se zločinci od normálních lidí liší především fyziologickými anomáliemi. Lomboroso se především zabýval rozborem tvaru jejich lebek. Biologické teorie zažili největší období zájmu během 30. let 20. století a během 2. světové války. To ale neznamená, že dnes jsou tyto teorie zapomenuty, stále se spousta vědců zabývá tímto tématem. Nejzajímavějším je asi Henry E. Kelly, který tvrdí, že hyperglykémie (přebytek cukru v krvi) může vyústit v protiprávní jednání stejně jako nedostatek vitamínů. V dnešní době se tedy vědci zabývají tím, že důvodem deviantního chování může být nevyváženost látek v krvi. 2.4.2. Psychologické teorie Zdůrazňují vliv osobnosti, ega, agrese, frustrace či motivace. Stejně jako biologické teorie považují psychologické deviaci za úchylky a devianta za člověka s abnormalitou. Deviace je považována za nemoc a abnormalita za něco nezvyklého co by se mělo léčit a kontrolovat. Psychologické teorie se děli do několika dalších skupin. 2.4.2.1. Etiketizační přístup (labelling) Přístup zabývající se tím, že je určité chovaní v určité společnosti nálepkované jako deviantní, i přesto že v jiné společnosti je toto chovaní bráno jako úplně normální. Deviant je tedy ten komu je nálepka přiřčena a deviantní chovaní je to, které lidé takto označují. Většinou jde o různé projevy sexuálního chovaní. 2.4.2.2. Psychoanalytická koncepce Tato koncepce je spojována se jménemSigmunda Freuda. Podle této teorie je psychický život člověka ovládán různými pudy, které vyvolávají různé způsoby odreagování. Především dva základní lidské pudy, které jsou protikladné. Pud sexuální, který přináší slast a pud destruktivní, který přináší smrt. Když je tedy člověk přirozený, chová se tak, jak mu pudy nařizují, společnost ho má za devianta. Pokud se chová ale tak, aby byl pro společnosti přijatelný je deviantní sám k sobě a své přirozenosti. 2.4.2.3. Behaviorismus Zabývá se teorii lidského chování. Deviaci uvádí jako nějaký podmět a reakci na něj. 2.4.3. Sociologické teorie Nacházejí příčinu deviace ve vlivu prostředí a sociologických či skupinových faktorech. 2.4.3.1. Teorie anomie Nedostatečnou sociální kontrolou a regulací vzniká stav, kdy ve společnosti přestávají platit zákony. Díky tomuto nastává chaos a konflikt mezi sociální a kulturní strukturou. 2.4.3.2. Subkulturní teorie Teorie vycházející z toho, že deviantnímu chování je výsledkem nepřizpůsobení se normám a přínos abnormálního chování z jiných subkultur. 2.4.3.3. Teorie kulturního přenosu Teorie vycházející z toho, že deviantnímu chování se učíme od jiných jedinců, kteří si tuto deviaci přináší ze subkultur, kde je považována za normální. 2.4.3.4. Teorie sociálního učení 3
Jejím základem je myšlenka, že deviantní chování je determinováno sankcí (pozitivní i negativní), která za něj následuje. 3. Anotace Tato práce pojednává o sociálních deviacích, historii, jejich dělení a teoriích jejich vzniku. Nejvíce jsou zde rozebírány teorie vzniku, kterých je nepřeberné množství a zde jsou uvedeny ty základní a ověřené. 4. Klíčová slova -deviace -společnost -abnormalita -chování člověka 5. Infografika Zde je rozdělení teorií sociálních deviací jako myšlenková mapa. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: HRČKA, Michal, Sociální deviace. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001 - 302 s. ISBN 80-85850-68-0  Text je v oblasti jazykové správnosti bezchybný.  Kvalifikace autora je dle mého názoru nezpochybnitelná, z knihy je jasné, že danému tématu rozumí.  Problematiku pokrývá v celé její šířce a délce.  Vadí mi ale veliké množstvínedůležitých informací.  Kniha není zastaralá. POLIŠENSKÁ, V. A., Sociální deviace, přehled sociologických teorií. Československá psychologie. 2007. Roč. 51, č. 2. S.210-211. ISSN 0009062X  Přehledný článek.  V jazykové oblasti bez chyby.  Pouze obsah knihy, skoro bez vlastní myšlenky.  Je aktuální.  Důvěryhodný zdroj. 4
Sociální deviace, In: Wikipedie: otevřená encyklopedie[online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 18. 7. 2006, 16:53, Stránka byla naposledy editována 21. 10. 2012 v 04:53. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_deviace  Nespolehlivý zdroj.  Malé množství informací.  Přehledné.  Aktuální informace.  Není jisté kdo je autor a jestli je vzdělaný v této oblasti. 5

More Related Content

ʰá

  • 1. Markéta Čermáková Učo: 485130 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Imatrikulační ročník: 2012/2013 Počet znaků:7 487 Sociální deviace Datum odevzdání:1.ledna 2013
  • 2. 1. Úvod 1.1. Argumentace Téma sociálních deviací jsem si vybrala z toho důvodu, že mě opravdu velice zajímá a také přímo souvisí s oborem, který studuji. Téma je to obsáhlé a velice rozebírané. Proběhla už spousta výzkumu, vyšlo spoustu publikací a článku a proto pro mě nebylo složité najít vhodné a kvalitní zdroje informací. ʰá proto nebyla ani moc složitá, ale ani moc lehká. Probrat se totiž velikým počtem zdrojů a vybrat jen ty důležité a spolehlivé není až tak úplně snadné. 2. Sociální deviace 2.1. Definice Sociální deviací je chápán pojem, který pochází z 20. století a označuje chování člověka, nebo skupiny lidí, porušujících sociální normu nebo těch co se od těchto norem podstatně odchýlili. Tedy porušení formálních očekávání a neformálních požadavkůkladených společností na jednotlivce. Vnímání deviací se liší podle času, sociálního a kulturním prostředí. Hodnocení jistého chování jako deviace závisí na hodnotiteli a na jeho pojetí sociálních a společenských norem, jako například jsou ideové a náboženské. 2.2. Historie Přestože pojem sociální deviace pochází z 20. století, lidstvo se tímto problémem zabývá už od nejstarších primitivních společností. V každé utvořené komunitě bylo jisté tabu (norma), co se nesměla porušit. Za nejstarší tabu by se dal považovat incest. Za porušení tohoto pravidla existovaly přísné tresty, které ve většině případů znamenali smrt (např. vyloučení ze společnosti, člověk sám nedokázalpřežít). 2.3. Členění Členit deviace jde podle různých hledisek. Podle oblasti sociálního života (politická, právní, mravní). Dále podle povahy trestu, kterým je porušení dané normy sankciováno, tedy co je protiprávní a co je pouhé porušení nějaký ustálených pravidel ale ne zákona. Také podle stupně rozšířenosti této deviace na časté (drogy, alkoholismus) a na málo rozšířené (sebevraždy). A v neposlední řadě na rozdělení podle sociálních skupin (kriminalita mladistvých). Nejjednodušším členěním je ale členění na negativní a pozitivní deviace. Lidé mají tendenci si vždy pod pojmem deviace představovat něco špatného, ale sociologové rozlišují deviace na negativní a pozitivní. Pod pozitivní deviace například patří abstinence, striktní dodržování pravidel silničního provozu aj. Mezi negativní patří drogy, alkoholismus a také bezdomovectví. 2.4. Teorie Během let zkoumání a pozorování sociálních deviací bylo vytvořeno spoustu rozdílných přístupů a koncepcí. Podle M. Hrčka jdou rozdělit do tří směrů. 2.4.1. Biologický směr Tyto teorie nacházejí odůvodnění v dědičnosti, především nacházejí příčinu v genetických a fyziologických faktorech působících na člověka. Je to nejstarší teorie zabývající se sociální deviací. Svůj záměr zaměřují převážně na analýzu zločinu a kriminologii. 2
  • 3. Biologické teorie se snaží dokázat, že jsou typy lidí, kteří jsou více náchylní k deviaci a častěji ji propadají a že se tito lidé dají najít a určit podle měřitelných anatomických znaků. Zakladatelem této teorie byl Cesere Lombrosa, italského vědce, který tuto teorii zkoumal v mnoha italských věznicích. Podle jeho teorie se zločinci od normálních lidí liší především fyziologickými anomáliemi. Lomboroso se především zabýval rozborem tvaru jejich lebek. Biologické teorie zažili největší období zájmu během 30. let 20. století a během 2. světové války. To ale neznamená, že dnes jsou tyto teorie zapomenuty, stále se spousta vědců zabývá tímto tématem. Nejzajímavějším je asi Henry E. Kelly, který tvrdí, že hyperglykémie (přebytek cukru v krvi) může vyústit v protiprávní jednání stejně jako nedostatek vitamínů. V dnešní době se tedy vědci zabývají tím, že důvodem deviantního chování může být nevyváženost látek v krvi. 2.4.2. Psychologické teorie Zdůrazňují vliv osobnosti, ega, agrese, frustrace či motivace. Stejně jako biologické teorie považují psychologické deviaci za úchylky a devianta za člověka s abnormalitou. Deviace je považována za nemoc a abnormalita za něco nezvyklého co by se mělo léčit a kontrolovat. Psychologické teorie se děli do několika dalších skupin. 2.4.2.1. Etiketizační přístup (labelling) Přístup zabývající se tím, že je určité chovaní v určité společnosti nálepkované jako deviantní, i přesto že v jiné společnosti je toto chovaní bráno jako úplně normální. Deviant je tedy ten komu je nálepka přiřčena a deviantní chovaní je to, které lidé takto označují. Většinou jde o různé projevy sexuálního chovaní. 2.4.2.2. Psychoanalytická koncepce Tato koncepce je spojována se jménemSigmunda Freuda. Podle této teorie je psychický život člověka ovládán různými pudy, které vyvolávají různé způsoby odreagování. Především dva základní lidské pudy, které jsou protikladné. Pud sexuální, který přináší slast a pud destruktivní, který přináší smrt. Když je tedy člověk přirozený, chová se tak, jak mu pudy nařizují, společnost ho má za devianta. Pokud se chová ale tak, aby byl pro společnosti přijatelný je deviantní sám k sobě a své přirozenosti. 2.4.2.3. Behaviorismus Zabývá se teorii lidského chování. Deviaci uvádí jako nějaký podmět a reakci na něj. 2.4.3. Sociologické teorie Nacházejí příčinu deviace ve vlivu prostředí a sociologických či skupinových faktorech. 2.4.3.1. Teorie anomie Nedostatečnou sociální kontrolou a regulací vzniká stav, kdy ve společnosti přestávají platit zákony. Díky tomuto nastává chaos a konflikt mezi sociální a kulturní strukturou. 2.4.3.2. Subkulturní teorie Teorie vycházející z toho, že deviantnímu chování je výsledkem nepřizpůsobení se normám a přínos abnormálního chování z jiných subkultur. 2.4.3.3. Teorie kulturního přenosu Teorie vycházející z toho, že deviantnímu chování se učíme od jiných jedinců, kteří si tuto deviaci přináší ze subkultur, kde je považována za normální. 2.4.3.4. Teorie sociálního učení 3
  • 4. Jejím základem je myšlenka, že deviantní chování je determinováno sankcí (pozitivní i negativní), která za něj následuje. 3. Anotace Tato práce pojednává o sociálních deviacích, historii, jejich dělení a teoriích jejich vzniku. Nejvíce jsou zde rozebírány teorie vzniku, kterých je nepřeberné množství a zde jsou uvedeny ty základní a ověřené. 4. Klíčová slova -deviace -společnost -abnormalita -chování člověka 5. Infografika Zde je rozdělení teorií sociálních deviací jako myšlenková mapa. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: HRČKA, Michal, Sociální deviace. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001 - 302 s. ISBN 80-85850-68-0  Text je v oblasti jazykové správnosti bezchybný.  Kvalifikace autora je dle mého názoru nezpochybnitelná, z knihy je jasné, že danému tématu rozumí.  Problematiku pokrývá v celé její šířce a délce.  Vadí mi ale veliké množstvínedůležitých informací.  Kniha není zastaralá. POLIŠENSKÁ, V. A., Sociální deviace, přehled sociologických teorií. Československá psychologie. 2007. Roč. 51, č. 2. S.210-211. ISSN 0009062X  Přehledný článek.  V jazykové oblasti bez chyby.  Pouze obsah knihy, skoro bez vlastní myšlenky.  Je aktuální.  Důvěryhodný zdroj. 4
  • 5. Sociální deviace, In: Wikipedie: otevřená encyklopedie[online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 18. 7. 2006, 16:53, Stránka byla naposledy editována 21. 10. 2012 v 04:53. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_deviace  Nespolehlivý zdroj.  Malé množství informací.  Přehledné.  Aktuální informace.  Není jisté kdo je autor a jestli je vzdělaný v této oblasti. 5