1. Vychovávaný jedinec
Argumentace:
Tento text jsem si vybrala, protože téma zabývající se vychovávaným jedincem
neboli všemi lidmi, které nějakým způsobem vzděláváme, je jeden z nejdůležitějších
faktorů pro začínající pedagogy.
Každý pedagog by se měl vyznat jak v látce, kterou učí tak i žácích, které učí a
proto, jsem si vybrala toto téma.
Měli jsme možnost vybrat si téma, jaké chceme a právě toto téma se mi zdálo jako
nejzajímavější.
Anotace:
Pod pojmem vychovávaný jedinec si můžeme představit člověka, každého věku,
kterého poučujeme či jinak vzděláváme my nebo v poučovaném oboru vzdělaný
činitel. Vychovávaným jedince může být jak žák základní školy, tak například člověk
střeních let poučovaný revizorem o jízdním řádu. Jedním z důvodu výchovy jedince
je mnohostranný rozvoj osobnosti. Na vnitřních podmínkách osobnosti žáka a učitele,
stejně jako i na kvalitě a intenzitě jejich vzájemné komunikace závisí do značné míry
i prostředí, v kterém se nacházejí.
Klíčová slova:
Výchova
Pedagog
Předpoklady
Inteligence
Vlivy
Faktory působící na vychovávaného jedince
Prvky působící na vychovávaného jedince můžeme rozdělit do dvou kategorií a to
faktor vnitřní a faktor vnější.
Vnitřní faktor
Vnitřní faktory se skládají z vnitřních pochodů poučovaného jedince. To znamená, že
každý žák má vlastní individuální tempo práce, různě reaguje na dané situace a mají
různé charaktery a temperament, který bychom měli z pohledu učitele respektovat.
Tyto psychické vlastnosti osobnosti jsou obvykle děleny do tří základních skupin:
výkonové (schopnosti, dovednosti, vědomosti)
temperamentové (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik)
aktivačně motivační a vlastnosti charakterové
Vnější faktory
2. Vnější faktory jsou komplexem přírodních a společenských okolností, ve kterých
výchova probíhá. Jsou určovány dosaženou úrovní vývoje životního prostředí.
Mezi vnější faktory výchovy patří například materiální vybavení třídy, osvětlení, klima
třídy nebo způsob výkladu učiva.
Rozvoje osobnosti vychovávaného jedince
Osobnost je soubor vlastností psychických a fyzický, které jsou vrozené
i postupně získané. Osobností se člověk nerodí, osobností se člověk stává
na určité úrovni sociálního a psychického vývoje. Velice důležitý pro vývoj je třetí rok
kdy u dítěte dochází k tzv. sebeuvědomění (vědomí vlastní jedinečnosti)
a vůle. V tomto období je velice důležité vnější faktory, které na dítě působí. Právě
tato doba je díky interakci se společností získává dítě řadu specifických lidských
znaků, přijímá jisté normy chování, názory a postoje.
Postupně se rozvíjí zaměřenost osobnosti. Dochází k vytváření vlastních názorů
a postojů, formulování vlastních požadavků, hodnocení a sebehodnocení.
Osobnost tedy chápeme jako jednotlivý celek, který se stále mění, a vyvíjející
se podle v jednotlivých složkách v závislosti na změnách ve vnitřních nebo vnějších
faktorech vyvíjející se osobnosti. Přesto se v těchto změnách objevuje určitá
kontinuita, která způsobuje, že jedinec má po všechna období svého vývoje určité
trvalé rysy (charakteristiky).
Budování osobnosti je tedy procesem permanentním a je podmíněn jak faktory
biologickými a sociálními, tak vlastní činností jedince.
Výchovné předpoklady jedince
Výchovné předpoklady můžeme rozdělit do třech základních skupin:
fyzické
psychické
sociální
Fyzické předpoklady
Tyto požadavky se týkají celkové tělesné zdatnosti a zdraví, výšky těla, fyzického
typu, délky končetin, uvolněnosti a pohybové pružnosti. Jsou zde zahrnuty
i motorické a koordinační dovednosti.
Stav těla úzce souvisí se schopností učení. Pokud je jedinec unaven není schopen
se dostatečně soustředit.
Těchto předpokladů se využívá hlavně v tělesné výchově.
Psychické předpoklady
Do těchto předpokladů patří schopnost či nadání jedince pro určitou činnost ve
výchovně vzdělávacím procesu. Nesmíme je ale zaměnit za vlohy, protože vlohy jsou
vrozené anatomické-fyziologické a právě vlohy jsou základem rozvoje schopností.
Schopnosti jsou rychlé osvojení vědomostí, návyků a dovedností, které jsou
trvalejšího charakteru. Pro rozvoj schopností je zapotřebí, aby si jedinec osvojil
vědomosti, dovednosti a návyky získané a vytvořené ve společensko-historické praxi
a tvořivě jich užíval jak ve škole tak i mimo ni.
3. Je velký rozdíl mezi vzděláváním dítěte a vzděláváním dospělého jedince. Existují
zde rozdíly podmíněné zdravotním stavem, životním stylem a pracovní činností.
Existují dvě pojetí současné výchovy a vzdělání v souvislosti s psychickými
předpoklady:
Vrozené schopnosti – nejdůležitější a nejzákladnější faktor
Teorie mastery leasingu (zvláštní učení) – pokud je jedinci poskytnut dostatek
času a prostoru, každý je schopen zvládnou stejné množství látky
Každý jedinec má vlastní styl učení, který se postupně rozvíjí, ten rozdělujeme
na zrakový, kinestetický nebo sluchový typ. Musíme respektovat různé inteligence
žáků.
Inteligenci chápeme jako soubor dispozic, která umožňuje řešit problémy,
rozlišujeme sedm typů inteligence (dle Gardnera)
logicko-matematická – rychlé počítání, analýza, dedukování
(matematik, vědecký pracovník)
jazyková a řečová (verbálně-lingvistická) – mluvení, čtení, psaní dopisů,
paměť na jména (právník, spisovatel, novinář, komentátor)
prostorová a zraková (vizuální) – orientace v prostoru, čtení map,
paměť na obličeje, porozumění nákresům (navigátor, řidič, pilot,
architekt)
fyzická, tělesně-pohybová (kinestetická) – manuální zručnost, sporty,
tanec, dotýká se lidí, s nimiž mluví (chirurg, sportovec, tanečník,
výtvarník)
muzikálně-rytmická, hudební – hudební paměť, zpěv, hra na nástroj,
smysl pro rytmus (hudebník)
interpersonální – sebereflexe, schopnost uvědomovat si sebe sama,
nezávislost, sebedůvěra
intrapersonální – schopnost všímat si druhých, chápání druhých,
empatie, naslouchání (učitel, lékař, psycholog, kněz)
Sociální předpoklady
Velice důležitým faktorem je sociální situace zejména v rodině. Sociální vazby
v rámci rodiny mohou mít stejně jak pozitivní tak negativní vliv na výchovu jedince.
4. Každá výchova v sobě nosí určité prvky převýchovy. Měla by však navazovat
na dobré a fungující schopnosti a fixovat chybně naučené. Toho lze dosáhnout
tzv. pedagogickou diagnostikou.
Pedagogická diagnostika se zabývá diagnózou předpokladů a nejvhodnějších
metod, způsobem optimálního rozvoje předpokladů a posilování či kompenzování
slabých předpokladů jinými.
Zdroje:
SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007.
s. 140. ISBN 978-80-86633-81-7.
- Je psána velice dobrým stručným způsobem
- Tato kniha nám slouží jako studijní materiál
- Přímo se vztahuje k mému tématu
- Byla doporučena pro tuto práci
- Napsala ji osoba v oboru znalá
POSPÍŠIL, R. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno: MU Brno, 2009. ISSN 1802-
128X. https://is.muni.cz/auth/el/1433/test/s_zakazky/ode08/048-Pospisil/index.html
- Doporučena stránka na seminární práci
- Napsal ji náš přednášející
- Vztahuje se přímo k tématu
- Stručná a přehledná stránka
- aktuálnost
Výchova dítěte. In: PETERKOVÁ, Michaela. Psychologické služby [online]. [cit. 2012-12-
05]. Dostupné z: http://www.psyx.cz/texty/vychova-ditete-rodina.php¨
- tento článek se zaměřuje na výchovu dítěte z psychologického pohledu
- je dobře ohodnocen
- je psán osobně a vše je dobře popsáno
- je aktuální
- zajímavě zpracován