More Related Content
Similar to Kulturní památky Zlatohorského rudního revíru (20)
Kulturní památky Zlatohorského rudního revíru
- 1. Zlatohorský rudní revír příklad komplexu hornických kulturních památek
- 2. vyhlášení hornických památek • Těžba v Zlatohorském rudním revíru oficiálně skončila 17. 12. 1993 symbolickým vyvezením posledního vozíku rudy. • Snahy o záchranu kulturního dědictví vytvořeného mnoha generacemi horníků vedly v roce k založení Montanisticko- geologické nadace a k vyhlášení komplexu 9 kulturních památek. Tyto byly vybrány tak, aby reprezentovaly jednotlivé etapy těžby rud od středověku až po novodobou historii. Společně s Měkkými doly jako památkami na unikátní dobývací metodu, vznikl tak ucelený komplex památek minimálně celorepublikového významu.
- 3. Hornické kulturní památky • • • • • • • 1. Starohoří (reg. č.12895/8-3843) 2. Důl Karel (reg.č. 12899/8-3838) 3. Olověná štola (reg.č. 12898/8-3840) 4. Marie Pomocná I (reg.č. 12896/8-3841) 5. Marie Pomocná III (reg.č. 12897/8-3842) 6. Poštovní štola (reg. č. 12894/8-3844) 7. Důl Sarkander a Barbora (reg. č. 12901/83845) • 8. Měděná štola (reg.č. 12900/8-3839) • 9. Propadlina Žebračka (reg. č. 12893/8-3837) • 10. Měkké doly (reg.č. 37515/8-3028)
- 4. Starohoří Období těžby v revíru ? Latén písemně doloženo 14. stol.- 19. stol. Způsob těžby Povrchově ( dobývky) hlubinně (jámy, šٴDZ, komory Nadzemní část Propadliny, dobývky, jámy, ústí štol, odvaly důlní pole Podzemní část Systém komor a chodeb Objekty související s hornickou činností Úpravárenské haldy, vodní nádrže, cesty, hornická osada
- 5. Velké Pinky • • • Součástí kulturní památky Starohoří jsou 4 propadliny – tzv. Velké pinky. Od západu jsou to : Lange Pinge (100x30x10 m), Schäfer Pinge (50x50x30 m), Mittel Pinge I. (60x40x25 m), Mittel Pinge II. (40x40x20 m) a Tiefe Pinge (20x20x20 m). Částečně byly vytvořeny již povrchovou těžbou. V polovině 16. století zde došlo k rozsáhlému propadu podzemních komor, který snížil dno Schäfer Pinge a vytvořil propadliny Mittel Pinge I a II. Tiefe Pinge představuje zasuté ústí jámy.
- 6. Schäffer Pinge – pravděpodobné místo první těžby • • • Zde vycházel na povrch tzv. zlatý sloup. Předpokládá se, že ložisko objevili a povrchově těžili již Keltové. Cílem těžby nemuselo být jen zlato, ale také mohutný gosan s lehce tavitelnou železnou rudou. Prostor byl povrchovou těžbou snížen o 5 až 10 m.
- 7. Starohoří Lange Pinge- středověká důlní pole • • Prostor Lange Pinge je nejlépe zachovalou částí, kde jsou dodnes patrné zbytky důlních polí různého stáří. V jižním předpolí dobývky jsou četné úpravárenské haldy a jedna ze dvou vodních nádrží. Ve 14. stol. v prostoru dnešních Velkých pinek na ploše 350x400 m těžily doly czu den Goldsmiden (Zlatník) czu dem Steine (Kámen) czu dem vreien steine (Svobodný Kámen) a Czu dem alten steine (Starý Kámen) odvodňované první dědičnou štolou. Těžba dosahovala hloubky 60 m.
- 8. 1. Dědičná štola je nejstarší štolou, zmiňovanou již v prvních listinách o revíru Altenberg z poloviny 14. stol. Na konci 15. stol. byl revír podfárán další dědičnou štolou , dnes známou jako Stará Hackelsberská
- 9. „Starý Hackelsberg“ 14.- 18. stol. ( 20. stol.) • Ochraně podléhá také rozsáhlý a dnes již nepřístupný komplex dolů, dnes známý pod jménem Starý Hackelsberg. Podzemí tvoří rozsáhlý komplex chodeb a komor se zbytky starých zakládek, a výdřevy a technického zařízení. Těžba zde probíhala až do 18. stol. Později šlo už jen o pokusy.
- 12. Hornická osada Erlech • • Pod hřebenem Příčného vrchu se zachovaly zbytky hornické osady, datované nálezy keramiky do 14 – 15. stol. Veškeré práce, včetně bakalářské práce Bc. Radomíra Šroma z Opavy, vznikly na základě povrchových sběrů, většinou z jam po detektorářích. Na archeologický průzkum lokalita pořád čeká.
- 13. Důl Karel (Hackelsberg) Období těžby v revíru 14 – 19. stol. Způsob těžby Chodbicování; jámy, štola Nadzemní část Středověká a šachticová důlní pole Podzemní část Důl Karel ( štola, jámy) Objekty související s hornickou Základy budov u jam dolu činností Karel • Východně od Starohoří v hřebenové oblasti Příčného vrchu a dílčí kóty Kosov leží plocha 700 x 150 m převážně středověkých dolů na zlato, na níž lze dokumentovat různé typy důlních polí různého věku. • Ústředním dílem je zde důl neznámého stáří a jména, v 19. stol. propůjčen pod označením Carolus. Důl byl otevřen 40 m hlubokým ručně sekaným komínem a dnes zavalenou štolou. Při výzkumu prováděném speleologickou skupinou Hádes v roce 1986 byly objeveny dva slepé komíny, vystrojené dřevěným potrubím. Většina dobývek se nachází pod úrovní šٴDZ a byly tehdy zatopené.
- 14. Olověná štola Období těžby v revíru 16_17. stol., 19. stol. Způsob těžby Jámy, štola Nadzemní část Podzemní část Objekty související s hornickou Nejsou známé činností • Severozápadně od Starohoří leží důl, ztotožňován s dolem Hatschwatsch ze 16-17. stol. Pozdější název Blei Stollen napovídá, že cílem těžby zde byl galenit, stříbro a pravděpodobně i zlato. Naposledy byl vyzmáhám v 19. stol. J. Hönigerem. Z tohoto období pochází jediná mapa, na které je vyznačen celý průběh šٴDZ. V menší komoře později zvané Sál letopočtů se našly nápisy : 1768; 1833 s nápisem HÄ.J. (J. Höniger). Dále pokračuje ručně sekaná chodba až k místu menší vytěžené komory, v níž je v úrovni šٴDZ zachován zbytek dřevěného povalu s rumpálem. Odtud vede dále krátká chodba půlkruhového profilu k mohutnému závalu, za nímž je hlavní dobývka s hloubením. Mezi druhým komínem a krátkou chodbou u závalu je asi o 2 m výše paralelní chodba půlkruhového profilu z 18.– 19. století, vyskládaná hlušinou. V r. 1997 došlo v dole k závalu a dnes je nepřístupný.
- 15. Důl Marie Pomocná I. Období těžby v revíru 13 – 14. stol, 17 – 18. stol, ? 19. stol. Způsob těžby Chodbicování, sázení ohněm Nadzemní část Dobývka, komíny, jámy, šٴDZ, štolky po křemenných žilách se zlatem Podzemní část Chodby, dobývky, komory Objekty související s hornickou činností Vodní kanál a zbytky nádrže • • Jedno z nejstarších důlních děl na Zlatohorsku leží na vsv. svahu, pod poutním kostelem Panny Marie Pomocné. Důl byl těžen pravděpodobně ještě před vznikem prvních listinných záznamů ve 14. stol. Předmětem těžby byly křemenné žíly se zlatem. Jméno dolu Panna Marie Pomocná (Maria Hilf) se objevuje až na mapě A. Habtmanna z r. 1769, kdy byl důl součástí důlního pole Maria Theresia. Důl je otevřen skupinou tří komínů na rudní struktuře východo-západního směru a krátkou štolkou
- 16. Pravděpodobně nejstarší štolka v zlatohorském rudním revíru. Způsobem ražby i rozměry se shoduje se štolkami na galských dolech v Limousine z období laténu.
- 18. Středověký důl v blízkosti poutního kostela Panny Marie Pomocné, asi 250 m ssz. od dolu P. Marie Pomocná I. Předmětem těžby byly křemenné žíly se zlatem. Povrchovou část možno interpretovat jako důlní pole IRM o 7 lánech. • • • Vnitřní část dolu tvoří úzké dobývky, široké cca 60 až 80 cm a vysoké i přes 10 m, původně rozdělené dřevěnými povaly, o čemž svědčí záseky pro trámy. V podzemí dolu se nacházejí lichoběžníkové chodby, pravděpodobně z doby ražby šٴDZ. Důl byl zaměřen speleologickou skupinou Hádes, zjištěna byla délka dolu 335 m a hloubka 42 m.
- 19. Žíly v okolí kostela Marie Pomocné jsou vytěžené často až na den a úzké skalní průrvy zaváté vrstvou bukového listí mohou být nebezpečnou pastí. Svědčí o tom místní pověst o mnichovi, který se propadl do podzemí a byl vyproštěn po několika dnech věřícími jen díky tomu, že z podzemí zaslechli zbožný zpěv. Smutnějším příkladem byl nález kostry z 20. Let 20. Stol. v podzemí dolu Marie Pomocná III.
- 20. Poštovní štola • • Důlní komplex Poštovní šٴDZ byl založen v 16. stol. Hlavní těženou surovinou bylo zpočátku zlato, později měděné rudy a důlní voda pro výrobu vitriolu. V 16. – 17. století byla dnešní Poštovní štola a níže ležící Modrá štola součástí rudního revíru Dolní a Horní Neufang. Na Habtmanově mapě z r. 1769 je dnešní Poštovní štola označena jako Sv. Trojice (Heilige Dreifaltigkeit). Poštovní štola byla společně s níže položenou Modrou štolou zmáhána v letech 1846–1848 Hönigerem, po roce 1879 Moritzem Richterem z Vrbna, který zde dostal propůjčku na celý důlní komplex (Poštovní a Modré šٴDZ) označovaný jako důl Donatus.
- 21. Zbytky čerpacího zařízení v Poštovní štole
- 22. Důl Sarkander a Barbora • Důlní komplex byl otevřen štolami Josef, Sarkander, Barbora) v polovině 19. stol. Předmětem těžby byly kyzy k výrobě kyseliny sírové. • V nejvyšší části dolu je staré důlní pole, ručně sekaný komín a úklonná jáma Barborka, svědčící o starším založení připovrchové části dolu. • Podzemí dolu Barbora je raženo v gosanu, na níže položeném dole Sarkander v pevné skále. Vzájemně jsou jednotlivé šٴDZ propojeny kolmými komíny. • Z povahy ložiska vyplynula metoda dobývání. Důlní komplex Sarkander– Barbora je tvořen systémem komor nad úrovní hlavní chodby (nadlomy) a komor, které byly raženy pod úroveň hlavní chodby (hloubení), se spojovacími, několika úrovňovými chodbami a svážnou. • V podzemí se dochovala dřevěná korýtka na odvádění vody, poval s ručním rumpálem. Lokalita je hodnotná pro možnost srovnání středověkého způsobu dobývání s těžbou v 19. století. • ochrana se vztahuje především na cenné podzemní prostory.
- 23. Zajištěné ústí dolu Sarkander s vletovým otvorem pro netopýry
- 25. Měděná štola • • Štola po těžbě sulfidů z 19. století (nazývaná dříve Fanny), byla založena ve starším důlním poli Johann ze 14.–17. století. V 19. století byla štola vystrojena kolejemi a materiál se vozil dřevěnými důlními vozíky, z nichž jeden je dnes exponátem zlatohorského muzea. Celková délka chodeb je cca 160 m. Ústí šٴDZ je nově vystrojené a opatřené kamenným portálem s ocelovou mříží. Úvodní štola za ústím se vidlicově větví ve dvě sledné chodby. Levá je ukončena malou dobývací komorou, pravá dvěma hlavními dobývacími komorami ve dvou úrovních nad sebou, do nichž ústí ústupková šachtice Johann, která je dokladem o středověkém základu dolu. Na povrchu pod ústím Měděné šٴDZ se nachází historická halda charakteristického tvaru pro důl s kolejovou dopravou.
- 26. Obnovené ústí Měděné šٴDZ
- 27. Propadlina Žebračka • Prostor ložiska Žebračka se nachází vpravo od silnice Zlaté Hory - Heřmanovice. Komplex hald, ústí štol a komínů vznikl při těžbě ložiska v letech 1965 - 1968 na ploše 300 x 200 m . V r. 1985 zde došlo k propadu jedné z těžebních komor, který se posléze rozšířil do obrovské propadliny rozměrů 60 x 30 x 50 m, jíž se přezdívá Zlatohorská Macecha. Jde o jedinečný příklad novodobé těžby komorováním a zároveň instruktivní příklad nebezpečnosti poddolovaných území.
- 28. Měkké doly • • Měkké dolování je specifickým způsobem těžby zlata z hloubek sedimentů. Největší rozmach zažilo za panování biskupa Baltazara z Promnitz a jeho následovníků v 16. Stol. kdy z rýžování pronikáním těžby do stále větších hloubek vznikla regulérní těžba za použití stejných zařízení, jako při těžbě z pevných hornin. Důvodem tohoto snažení byl zlatonosný horizont ve starém korytě potoka pohřbenýpod až 100 m mocnými ledovcovými sedimenty . Vodní tok, který mohutná moréna kontinentálního ledovce odklonila jiným směrem, dnes známe pod jménem Olešnice. K odvodnění dolů byla vyražena 6 km dlouhá štola sv. Tří králů, ražená v druhé polovině 16. stol. Kolem šٴDZ byla založena řada dolů, z nichž z listinných pramenů známe Sorkelsberg, Nový Sorkelsberg, Nový Měkký cech nebo nejznámější Měkký cech, který se proslavil nálezem dvou velkých valounů se zlatem v letech 1590 a 1951. Po měkkých dolech se zachovaly povrchové zbytky odvalů a zasutá ústí jam v řadě remízků severozápadně od Zlatých Hor. Na polské straně byly jámy v polích většinou aplanovány. . O aktivitě podzemí svědčí propad jámy v polích na polské straně hranice v zimě r. 2000. Vytvořil se kráter hloubky 9 m, který musel být zavezen. U bývalé zastávky Glucholazy- Zdrój je nad železniční tratí hluboký zářez, z něhož vytéká voda- zavalené ústí šٴDZ sv. Tří králů
- 32. Příčná hora od Měkkého cechu
- 33. Jeden z nalezených zlatohorských valounů
- 34. Rýžoviště v okolí Příčného vrchu V okolí Příčné hory se rýžovalo pravděpodobně již před naším letopočtem. Zlato objevili zřejmě prospektoři, postupující proti proudu řek Opavy a Prudniku = Zlatého potoka. Přímé důkazy o stáří rýžovišť dosud chybí, (dokladován byl jen středověk při záchranném výzkumu na ploše zlatohorské sjezdovky). Sejpy však šly místy ještě hlouběji, než výkopy pro patky pilířů lanovky. Nejstarší plocha rýžovišť byla v průběhu staletí nejméně 10x přetěžena. Poslední zdokumentovaná těžba rýžováním je z konce 19. století na tzv. Salteryho rýžovišti. Z původní plochy rýžovišť se do dnešních dnů zachovaly jen útržkovité části zejména podél severních svahů Příčného vrchu.
- 35. • Rýžoviště : • 1. u železničního přejezdu („údolí Ztracených štol“) s přechodem do měkkého dolování • 2. rýžoviště za Průzkumem ( v západní části jsou vytěženy měkkým dolováním), Hadí Louky, rýžoviště u Bohemy a zbytky rýžovišť v údolí Žebráckého potoka • 3. rýžoviště v údolí Černého potoka • 4. Rýžoviště na levé straně údolí Miserich s přechodem do těžby svahovin pod doly Marie Pomocná II-IV, přímo navazující na doly Marie Pomocná IV (zbytek plochy s pravděpodobným historickým názvem Steinseifen)- s velkými dobývkami a důlními poli různého stáří
- 36. Od rýžovišť k dolování • Na sv. svahu Příčné hory se zachovala unikátní plocha , v níž lze dobře zdokumentovat přechod od rýžování k těžbě aluvií a otevření prvních pevných dolů.
- 38. Jedna ze štolek v tzv. soutěsce, původní stav Pozůstatky pravděpodobně nejstaršího způsobu těžby v části revíru Marie Pomocná 1. Jednotlivé výchozy zlatonosných žil jsou zde vytěženy z povrchu až „na den“. Těžilo se úpadními chodbičkami na šířku žíly, téměř se nepřibíralo. Tyto doly neměly velký rozsah. Podzemní část většiny z nich dnes není přístupná.
- 39. Stejná štolka, stav po zajištění Nešťastné, zbytečné a navíc ještě v místech, kam mnoho lidí nechodí L
- 40. Marie Pomocná I - trojitý komín
- 41. Marie Pomocná I - Chodba po žíle
- 42. Marie Pomocná I – jezírko v dobývce
- 43. Marie Pomocná I –nejstarší vejčitá chodba
- 44. Měkké doly
- 45. Měkké doly
- 46. Měkký cech- největší z měkkých dolů
- 47. Největší zlatý valoun dzčԴDzپ