ݺߣ

ݺߣShare a Scribd company logo

Závěrečný úkol KPI

•
•
Robert Jakub
Robert Jakub
1 of 6
Download to read offline
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminární práce (Základy filologicko–areálových studií) Iveta Krejčí učo: 402402 6. 12. 2011 Školní rok 2011/2012 Literární věda a slavistika doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc. Recenzenti: prof. PhDr. Andrej Červeňák, DrSc. prof. PhDr. Zdeněk Mathauser, DrSc. prof. PhDr. Slavomír Wollman, DrSc.
Anotace: Knihu s názvem Literární věda a slavistika, jejímž autorem je doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc., pojednává zejména o problematice slovanské filologie, komparatistice a také rozvíjení literární vědy, což vede ke vzniku nových vědních disciplín a metod. Autor se v knize také podrobně zabývá pojmem světová literatura, kde poukazuje na zcela odlišné názory jednotlivých badatelů na danou problematiku. V knize jsou uvedeny myšlenky badatelů. Klíčová slova: -literární věda; filologie; slavistika; metody; teorie; světová literatura Argumentace: Knihu s názvem Literární věda a slavistika jsem si zvolila pro vypracování seminární práce do předmětu Základy filologicko-areálových studií, protože je pro mě velmi zajímavá a poučná. Je také důležitým zdrojem informací pro můj obor, který studuji. Téma, které jsem si k práci zvolila je hlavně slavistika, se kterou se při mém oboru velmi často setkávám, a proto se mi jistě bude hodit rozšířit si své již dříve nabyté vědomosti z předchozího studia. Název mé seminární práce je stejnojmenný jako název knihy, ze které jsem čerpala. Literární věda a slavistika V kapitole s názvem Metodologické křižovatky se dozvídáme o problémech slovanské filologie. Podle českých obrozenců tvořila slavistika hlavně vědu o jazyce a literatuře. Filologie zahrnovala ale také archeologii, historii, etnografii a folkloristiku. Jelikož došlo k odštěpení filologie a sociálních věd, moderní slavistika měla za úkol spolupracovat s jinými vědami a mít tedy vstřícný vztah k sociálním vědám. Základní pracovní program pro slovanskou filologii bez jazykovědného a literárněvědného rozlišení H. Rothe navrhl ve čtyřech bodech: 1. edice, 2. interpretace textů v jejich historických souvislostech, 3. syntézy a 4. teoretické a metodické reflexe.1 Dále se v knize autor zabývá komparatistikou, kterou lze rozčlenit na intertextuální a kulturně-analytickou. První klade důraz na interpretaci, zatímco druhá spojuje textovou realitu s výzkumem mezikulturního dialogu. Objevují se nové teorie – např. feministická kritika, nový historismus, imagologie ad. 1 Rothe, H.: bez názvu, tamtéž, Brang, P.: Welche sind die Probleme der slawischen Philologie, Slavia 65, 1996, s. 46-50
Metodologie literární vědy přejímala metody z jiných věd anebo se jimi alespoň nechávala inspirovat. To přispělo k rozvíjení literární vědy a ke vzniku nových vědních disciplín. Euro(po)centrismus, typický pro minulost, se prosadil i v Severní Americe a mluví se o něm jako o euroamerickém centrismu. V současnosti, kvůli odporu proti euro(po)centrismu, vznikají centrismy nové. S úvahou o centrismu se pracovalo nejvíce v Evropě. Na ošidnost centrismů poukázala řada autorů, včetně ruského orientalisty N. I. Konrada, jehož systematické rozrušování centra a periferie vedlo k myšlence o kulturní rovnováze mezi Západem a Východem.2 Dozvídáme se také o H. G. Gadamerovi, který ve své úvaze Die philosophischen Grundlagen des zwanzigsten Jahrhunderts napsal, že za nejhlouběji skrytý, avšak fundamentální základ tohoto století považuje skepticismus vůči jakémukoli dogmatu, tedy i vůči dogmatismu vědy.3 Tato úvaha charakterizuje jednu z částí, kam patří současná literární historie. Dále se autor zabývá pojmem světová literatura. Zajímavé je, jak se názory badatelů na tento pojem liší. B. Croce o ní hovoří jako o určité vrstvě slovesnosti a vnímá tři různá pojetí tohoto pojmu: kosmopolitické, kanonické a organické. N. I. Konrad, ruský komparatista, rozdělil světovou literaturu ontologicky jako historicky se vyvíjející formu existence literárních děl a relací a epistemologicky ve smyslu badatelské perspektivy. Wellek se ve svém pojetí světové literatury pokusil do jejího obsahu zapojit hledisko estetické hodnoty. Slavomír Wollman ji zase vnímal jako historický a funkční celek. V dějinách literárněteoretické slavistika je důležitou osobou Roman Jakobson. Byl to lingvisticky zaměřený badatel a velký odpůrce kategorie chaosu, který se zasloužil také o rozvoj literární teorie. Nový smysl poetiky se pokoušel vidět metodou „ozvláštněného“ vnímání, kde je důležitá především jeho forma. Podle něj jazyk užitý v estetické funkci klade důraz především na výraz, zatímco v jazyce emocionálním a praktickém tento důraz na výraz ustupuje. Jakobsonova metrická teorie vycházela z kvantity, přízvuku a mezislovního předělu. Další zajímavou osobou je Karel Krejčí působící ve více oborech, z nichž hlavním byla pro něj polonistika. Pro svou první vědecky závažnou práci, První krise českého slovanství, sbíral podklady při svých studijních pobytech na polských univerzitách. V této studii, na niž navazovaly tematicky blízké stati Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“ a Povstání listopadové a české obrození, pozvolna krystalizovala badatelova metoda: sociologicko-recepční studium velkých společenských proměn – revolucí a povstání, v nichž se zvýrazňuje role subjektu v dějinách.4 Na osudu česko-polského básníka Bartoloměje Paprockého řeší pomocí srovnávací metody otázky moderní komparatistiky, 2 Konrad, N. I.: Zapad i Vostok, Moskva 1972 3 Gadamer, H. G.:Rozum, slowo, dzieje. Szkice wybrane, Varšava 1979 4 Krejčí, K.: Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“, Slovanský přehled 22, 1930
geografickou a jazykově-literární příslušnost k prostředí českému a polskému. V Sociologii literatury mají velký význam pasáže související s pojmem „literatura koloniální“, pasáže o triviální literatuře a kýči. S těmito pasážemi takřka předběhl dobu. Naznačil zde také zásadní myšlenku o úloze ženy v literatuře a i úvahy o ekonomické funkci literatury. Mezi hlavní osobnosti běloruské emigrace v meziválečném Československu je považován Jevgenij Alexandrovič Ljackij, který byl povolán na Karlovu univerzitu jako první profesor ruské řeči a literatury. Založil kulturní nakladatelství Ohně, později s názvem Severní ohně. Emigroval do Finska, pak do Švédska, později se mu však podařilo zůstat v Československu. Poté se začal rozvíjet jeho zájem o činnost pedagogickou a vědeckou. Svou literárněvědnou činnost založil na monografických portrétech ruských spisovatelů. Ljackého hlavní překladatelkou se stala Žofie Pohorecká. J. Ljackij si v literární vědě cenil také geografického faktoru. V České republice existuje sdružení, které se zabývá slavistikou.Toto sdružení nese název Česká asociace slavistů (dále jen „ČAS“). Cílem ČAS je zejména reprezentovat českou slavistiku, organizovat mezinárodní vědecké konference a podporovat rozvoj české slavistiky.5 „Vlna romantismu, která zasáhla na začátku 19. století celý tehdejší vzdělaný svět, se nezastavila pouze u západní Evropy, ale myšlenky tohoto směru našly živnou půdu především v Polsku a i Rusku. Tvůrci jako A. Mickiewicz, J. Słowacki, případně Z. Krasiński, nebo ruští spisovatelé jako A. S. Puškin či M. J. Lermontov nalezli velmi záhy cestu do českého kulturního života. Svým způsobem pak přispěli i k utváření slovanského povědomí v české veřejnosti.“6 5 Základní informace. Slavistika.cz [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné z: <http://www.slavistika.cz/index.html>. 6 BEČKA, Jiří. Slavistická bibliografie a Slovanský ústav AV ČR. Knihovna [online]. 2005, roč. 16, č. 1, s. 73-83 [cit. 2012-12-25]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna51/5173bbecka.htm> . ISSN 1801-3252.
Použité prameny: Monografie: doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc., Literární věda a slavistika, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha, vydání první, 2002, ISBN: 80-200-1036-X. Rothe, H.: bez názvu, tamtéž, Brang, P.: Welche sind die Probleme der slawischen Philologie, Slavia 65, 1996, s. 46-50 Gadamer, H. G.:Rozum, slowo, dzieje. Szkice wybrane, Varšava 1979 Krejčí, K.: Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“, Slovanský přehled 22, 1930 Konrad, N. I.: Zapad i Vostok, Moskva 1972 Hodnocení (všech použitých knih): 1) odbornost 2) podložené informace 3) objektivnost 4) srozumitelnost 5) kladné reference na knihy Webový zdroj: Základní informace. Slavistika.cz [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné z: <http://www.slavistika.cz/index.html>. Hodnocení (webového zdroje): 1) odbornost 2) funkčnost odkazů 3) objektivní informace 4) odpovídající styl jazyka 5) srozumitelnost Odborný článek: BEČKA, Jiří. Slavistická bibliografie a Slovanský ústav AV ČR. Knihovna [online]. 2005, roč. 16, č. 1, s. 73-83 [cit. 2012-12-25]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna51/5173bbecka.htm>. ISSN 1801-3252.
Hodnocení (odborného článku): 1) kvalita informací 2) objektivita 3) ověřené údaje 4) funkčnost odkazů 5) odborný styl

More Related Content

Závěrečný úkol KPI

  • 1. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminární práce (Základy filologicko–areálových studií) Iveta Krejčí učo: 402402 6. 12. 2011 Školní rok 2011/2012 Literární věda a slavistika doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc. Recenzenti: prof. PhDr. Andrej Červeňák, DrSc. prof. PhDr. Zdeněk Mathauser, DrSc. prof. PhDr. Slavomír Wollman, DrSc.
  • 2. Anotace: Knihu s názvem Literární věda a slavistika, jejímž autorem je doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc., pojednává zejména o problematice slovanské filologie, komparatistice a také rozvíjení literární vědy, což vede ke vzniku nových vědních disciplín a metod. Autor se v knize také podrobně zabývá pojmem světová literatura, kde poukazuje na zcela odlišné názory jednotlivých badatelů na danou problematiku. V knize jsou uvedeny myšlenky badatelů. Klíčová slova: -literární věda; filologie; slavistika; metody; teorie; světová literatura Argumentace: Knihu s názvem Literární věda a slavistika jsem si zvolila pro vypracování seminární práce do předmětu Základy filologicko-areálových studií, protože je pro mě velmi zajímavá a poučná. Je také důležitým zdrojem informací pro můj obor, který studuji. Téma, které jsem si k práci zvolila je hlavně slavistika, se kterou se při mém oboru velmi často setkávám, a proto se mi jistě bude hodit rozšířit si své již dříve nabyté vědomosti z předchozího studia. Název mé seminární práce je stejnojmenný jako název knihy, ze které jsem čerpala. Literární věda a slavistika V kapitole s názvem Metodologické křižovatky se dozvídáme o problémech slovanské filologie. Podle českých obrozenců tvořila slavistika hlavně vědu o jazyce a literatuře. Filologie zahrnovala ale také archeologii, historii, etnografii a folkloristiku. Jelikož došlo k odštěpení filologie a sociálních věd, moderní slavistika měla za úkol spolupracovat s jinými vědami a mít tedy vstřícný vztah k sociálním vědám. Základní pracovní program pro slovanskou filologii bez jazykovědného a literárněvědného rozlišení H. Rothe navrhl ve čtyřech bodech: 1. edice, 2. interpretace textů v jejich historických souvislostech, 3. syntézy a 4. teoretické a metodické reflexe.1 Dále se v knize autor zabývá komparatistikou, kterou lze rozčlenit na intertextuální a kulturně-analytickou. První klade důraz na interpretaci, zatímco druhá spojuje textovou realitu s výzkumem mezikulturního dialogu. Objevují se nové teorie – např. feministická kritika, nový historismus, imagologie ad. 1 Rothe, H.: bez názvu, tamtéž, Brang, P.: Welche sind die Probleme der slawischen Philologie, Slavia 65, 1996, s. 46-50
  • 3. Metodologie literární vědy přejímala metody z jiných věd anebo se jimi alespoň nechávala inspirovat. To přispělo k rozvíjení literární vědy a ke vzniku nových vědních disciplín. Euro(po)centrismus, typický pro minulost, se prosadil i v Severní Americe a mluví se o něm jako o euroamerickém centrismu. V současnosti, kvůli odporu proti euro(po)centrismu, vznikají centrismy nové. S úvahou o centrismu se pracovalo nejvíce v Evropě. Na ošidnost centrismů poukázala řada autorů, včetně ruského orientalisty N. I. Konrada, jehož systematické rozrušování centra a periferie vedlo k myšlence o kulturní rovnováze mezi Západem a Východem.2 Dozvídáme se také o H. G. Gadamerovi, který ve své úvaze Die philosophischen Grundlagen des zwanzigsten Jahrhunderts napsal, že za nejhlouběji skrytý, avšak fundamentální základ tohoto století považuje skepticismus vůči jakémukoli dogmatu, tedy i vůči dogmatismu vědy.3 Tato úvaha charakterizuje jednu z částí, kam patří současná literární historie. Dále se autor zabývá pojmem světová literatura. Zajímavé je, jak se názory badatelů na tento pojem liší. B. Croce o ní hovoří jako o určité vrstvě slovesnosti a vnímá tři různá pojetí tohoto pojmu: kosmopolitické, kanonické a organické. N. I. Konrad, ruský komparatista, rozdělil světovou literaturu ontologicky jako historicky se vyvíjející formu existence literárních děl a relací a epistemologicky ve smyslu badatelské perspektivy. Wellek se ve svém pojetí světové literatury pokusil do jejího obsahu zapojit hledisko estetické hodnoty. Slavomír Wollman ji zase vnímal jako historický a funkční celek. V dějinách literárněteoretické slavistika je důležitou osobou Roman Jakobson. Byl to lingvisticky zaměřený badatel a velký odpůrce kategorie chaosu, který se zasloužil také o rozvoj literární teorie. Nový smysl poetiky se pokoušel vidět metodou „ozvláštněného“ vnímání, kde je důležitá především jeho forma. Podle něj jazyk užitý v estetické funkci klade důraz především na výraz, zatímco v jazyce emocionálním a praktickém tento důraz na výraz ustupuje. Jakobsonova metrická teorie vycházela z kvantity, přízvuku a mezislovního předělu. Další zajímavou osobou je Karel Krejčí působící ve více oborech, z nichž hlavním byla pro něj polonistika. Pro svou první vědecky závažnou práci, První krise českého slovanství, sbíral podklady při svých studijních pobytech na polských univerzitách. V této studii, na niž navazovaly tematicky blízké stati Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“ a Povstání listopadové a české obrození, pozvolna krystalizovala badatelova metoda: sociologicko-recepční studium velkých společenských proměn – revolucí a povstání, v nichž se zvýrazňuje role subjektu v dějinách.4 Na osudu česko-polského básníka Bartoloměje Paprockého řeší pomocí srovnávací metody otázky moderní komparatistiky, 2 Konrad, N. I.: Zapad i Vostok, Moskva 1972 3 Gadamer, H. G.:Rozum, slowo, dzieje. Szkice wybrane, Varšava 1979 4 Krejčí, K.: Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“, Slovanský přehled 22, 1930
  • 4. geografickou a jazykově-literární příslušnost k prostředí českému a polskému. V Sociologii literatury mají velký význam pasáže související s pojmem „literatura koloniální“, pasáže o triviální literatuře a kýči. S těmito pasážemi takřka předběhl dobu. Naznačil zde také zásadní myšlenku o úloze ženy v literatuře a i úvahy o ekonomické funkci literatury. Mezi hlavní osobnosti běloruské emigrace v meziválečném Československu je považován Jevgenij Alexandrovič Ljackij, který byl povolán na Karlovu univerzitu jako první profesor ruské řeči a literatury. Založil kulturní nakladatelství Ohně, později s názvem Severní ohně. Emigroval do Finska, pak do Švédska, později se mu však podařilo zůstat v Československu. Poté se začal rozvíjet jeho zájem o činnost pedagogickou a vědeckou. Svou literárněvědnou činnost založil na monografických portrétech ruských spisovatelů. Ljackého hlavní překladatelkou se stala Žofie Pohorecká. J. Ljackij si v literární vědě cenil také geografického faktoru. V České republice existuje sdružení, které se zabývá slavistikou.Toto sdružení nese název Česká asociace slavistů (dále jen „ČAS“). Cílem ČAS je zejména reprezentovat českou slavistiku, organizovat mezinárodní vědecké konference a podporovat rozvoj české slavistiky.5 „Vlna romantismu, která zasáhla na začátku 19. století celý tehdejší vzdělaný svět, se nezastavila pouze u západní Evropy, ale myšlenky tohoto směru našly živnou půdu především v Polsku a i Rusku. Tvůrci jako A. Mickiewicz, J. Słowacki, případně Z. Krasiński, nebo ruští spisovatelé jako A. S. Puškin či M. J. Lermontov nalezli velmi záhy cestu do českého kulturního života. Svým způsobem pak přispěli i k utváření slovanského povědomí v české veřejnosti.“6 5 Základní informace. Slavistika.cz [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné z: <http://www.slavistika.cz/index.html>. 6 BEČKA, Jiří. Slavistická bibliografie a Slovanský ústav AV ČR. Knihovna [online]. 2005, roč. 16, č. 1, s. 73-83 [cit. 2012-12-25]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna51/5173bbecka.htm> . ISSN 1801-3252.
  • 5. Použité prameny: Monografie: doc. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc., Literární věda a slavistika, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha, vydání první, 2002, ISBN: 80-200-1036-X. Rothe, H.: bez názvu, tamtéž, Brang, P.: Welche sind die Probleme der slawischen Philologie, Slavia 65, 1996, s. 46-50 Gadamer, H. G.:Rozum, slowo, dzieje. Szkice wybrane, Varšava 1979 Krejčí, K.: Poláci v Čechách v době povstání listopadového a „Velké emigrace“, Slovanský přehled 22, 1930 Konrad, N. I.: Zapad i Vostok, Moskva 1972 Hodnocení (všech použitých knih): 1) odbornost 2) podložené informace 3) objektivnost 4) srozumitelnost 5) kladné reference na knihy Webový zdroj: Základní informace. Slavistika.cz [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné z: <http://www.slavistika.cz/index.html>. Hodnocení (webového zdroje): 1) odbornost 2) funkčnost odkazů 3) objektivní informace 4) odpovídající styl jazyka 5) srozumitelnost Odborný článek: BEČKA, Jiří. Slavistická bibliografie a Slovanský ústav AV ČR. Knihovna [online]. 2005, roč. 16, č. 1, s. 73-83 [cit. 2012-12-25]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna51/5173bbecka.htm>. ISSN 1801-3252.
  • 6. Hodnocení (odborného článku): 1) kvalita informací 2) objektivita 3) ověřené údaje 4) funkčnost odkazů 5) odborný styl