1. MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
VYBRANÍ PŘEDSTAVITELÉ SOCIOLOGIE
PRÁVA
Karel Marx
Vypracovali:
Veronika Klapetková (UČO 390661)
V Brně, 23. 10. 2012
2. KARL MARX
Karel Heinrich Marx, německý filozof, publicista, ekonom, atd., je považován za
jednoho z hlavních představitelů sociologie, konkrétně jej řadíme mezi její zakladatele, i
přesto, že on sebe za sociologa neoznačoval a sociologii kritizoval.
Narodil se v Trevíně roku 1818, po studiu práv začíná pracovat jako novinář, poté
emigroval do Paříže. Počátkem roku 1845 byl nucen přesídlit do Bruselu, odkud se pak vrací
zpátky do Německa ovšem jen na krátkou dobu a v roce 1848 se stěhuje do Anglie, kde jsou
publikovány jeho nejdůležitější spisy. Roku 1883 zde i umírá.
Na Marxově tvorbě můžeme pozorovat, jak se vyvíjel, jeho raná tvorba a myšlení je
hluboce ovlivněna učením Georga Wilhelma Fridricha Hegela později pak, v důsledku
přátelství, Friedrichem Engelsem, s nímž rozpracoval i materialistické pojetí dějin
v souvislosti s ekonomickými zákonitostmi, což se postupně stává centrálním konceptem jeho
filosofie. Nicméně, v chápání práva se s Heglem odlišují. Zatímco Hegel pokládal právo za
plod ducha, Marx viděl v právu dílo výrobních vztahů, výsledek objektivních společenských
zákonů, uplatňujících se mimo lidskou vůli. Snažil se ukázat, že se společnost neopírá o zákon,
což je fantazie právníků, ale naopak, zákon na rozdíl od libovůle jednotlivého individua
(panovníka) se musí opírat o společnost. [1]
Kritizuje Hegelovo pojetí práva, dle jeho názoru není tím nejdůležitějším stát, nýbrž občanská
společnost. Tímto se zaobírá i ve svém díle Ke kritice politické ekonomie, kde narážíme i na
Marxovo vysvětlení pojmu společensko-ekonomická formace. Jde o historický typ
společnosti, který můžeme charakterizovat následujícími body:
- určitým specifickým výrobním způsobem
- specifickou ekonomickou strukturou
- jí odpovídající politickou, právní a duchovní nadstavbou [2]
Rovněž se právu věnuje ve svém dalším díle Kritika Gothajského programu, konkrétně se zde
soustředí na problematiku rovného práva. Rovnost zde měří jednotným měřítkem, což je
podle něj práce, aby byla měřítkem, musíme ji určovat podle intenzity nebo podle rozsahu.
Neuznává třídní rozdíly, podle něj je každý jenom dělníkem.
Jak již bylo řečeno, centrálním konceptem jeho filosofie je historický materialismus,
tedy materialistické pojetí dějin. Vychází se zde z Hegelovy dialektiky, tzn. nahlížení na
vývoj jako stálý konflikt mezi tezí a antitezí. Hovoříme zde o principu věčného konfliktu.
1
VEČEŘA, M.; URBANOVÁ, M. Sociologie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011
2
VEČEŘA, M.; URBANOVÁ, M. Sociologie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011
-2-
3. Jako základní vlastnost společenského řádu považoval konflikt různých společenských tříd,
zde bych ráda citovala z jeho dalšího díla Komunistického manifestu:
Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. – Svobodný a otrok,
patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovaryš, vedli nepřetržitý boj, tu skrytý,
tu otevřený, boj, který pokaždé skončil revolučním přetvořením celé společnosti nebo
společným zánikem bojujících tříd.[3]
Jeho myšlení vyvolalo řadu reakcí, ať už kladných nebo negativní, řadu otázek řešil
nejednoznačně a neuzavřeně. Jeho myšlení za jeho života prošlo komplikovaným vývojem,
některé jeho spisy byly vydány až po jeho smrti. Ačkoliv vycházel z politické ekonomie, je
právem řazen k zakladatelům sociologie. Jeho myšlení bývá charakterizováno jako syntéza tří
směrů evropského myšlení, ze kterého následně vychází představitelé německé klasické
filosofie, anglické klasické ekonomie a v neposlední řadě francouzského utopického
socialismu.
3
MARX, Karl a Friedrich ENGELS. Komunistický manifest. 1. Vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
-3-
4. ZDROJE
1) MARX, Karl a Friedrich ENGELS. Komunistický manifest. 1. Vyd. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství
2) VEČEŘA, M.; URBANOVÁ, M. Sociologie práva. Plzeň: Vydavatelství a
nakladatelství Aleš Čeněk, 2011
3) ZNEBEJÁNEK, František. Sociální hnutí: teorie, koncepce, představitelé. Vyd. 1.
Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 175 s. ISBN 8085850311
-4-
![KARL MARX
Karel Heinrich Marx, německý filozof, publicista, ekonom, atd., je považován za
jednoho z hlavních představitelů sociologie, konkrétně jej řadíme mezi její zakladatele, i
přesto, že on sebe za sociologa neoznačoval a sociologii kritizoval.
Narodil se v Trevíně roku 1818, po studiu práv začíná pracovat jako novinář, poté
emigroval do Paříže. Počátkem roku 1845 byl nucen přesídlit do Bruselu, odkud se pak vrací
zpátky do Německa ovšem jen na krátkou dobu a v roce 1848 se stěhuje do Anglie, kde jsou
publikovány jeho nejdůležitější spisy. Roku 1883 zde i umírá.
Na Marxově tvorbě můžeme pozorovat, jak se vyvíjel, jeho raná tvorba a myšlení je
hluboce ovlivněna učením Georga Wilhelma Fridricha Hegela později pak, v důsledku
přátelství, Friedrichem Engelsem, s nímž rozpracoval i materialistické pojetí dějin
v souvislosti s ekonomickými zákonitostmi, což se postupně stává centrálním konceptem jeho
filosofie. Nicméně, v chápání práva se s Heglem odlišují. Zatímco Hegel pokládal právo za
plod ducha, Marx viděl v právu dílo výrobních vztahů, výsledek objektivních společenských
zákonů, uplatňujících se mimo lidskou vůli. Snažil se ukázat, že se společnost neopírá o zákon,
což je fantazie právníků, ale naopak, zákon na rozdíl od libovůle jednotlivého individua
(panovníka) se musí opírat o společnost. [1]
Kritizuje Hegelovo pojetí práva, dle jeho názoru není tím nejdůležitějším stát, nýbrž občanská
společnost. Tímto se zaobírá i ve svém díle Ke kritice politické ekonomie, kde narážíme i na
Marxovo vysvětlení pojmu společensko-ekonomická formace. Jde o historický typ
společnosti, který můžeme charakterizovat následujícími body:
- určitým specifickým výrobním způsobem
- specifickou ekonomickou strukturou
- jí odpovídající politickou, právní a duchovní nadstavbou [2]
Rovněž se právu věnuje ve svém dalším díle Kritika Gothajského programu, konkrétně se zde
soustředí na problematiku rovného práva. Rovnost zde měří jednotným měřítkem, což je
podle něj práce, aby byla měřítkem, musíme ji určovat podle intenzity nebo podle rozsahu.
Neuznává třídní rozdíly, podle něj je každý jenom dělníkem.
Jak již bylo řečeno, centrálním konceptem jeho filosofie je historický materialismus,
tedy materialistické pojetí dějin. Vychází se zde z Hegelovy dialektiky, tzn. nahlížení na
vývoj jako stálý konflikt mezi tezí a antitezí. Hovoříme zde o principu věčného konfliktu.
1
VEČEŘA, M.; URBANOVÁ, M. Sociologie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011
2
VEČEŘA, M.; URBANOVÁ, M. Sociologie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011
-2-](https://image.slidesharecdn.com/karelmarx-130106123322-phpapp02/85/Zaverecny-ukol-KPI-2-320.jpg)
![Jako základní vlastnost společenského řádu považoval konflikt různých společenských tříd,
zde bych ráda citovala z jeho dalšího díla Komunistického manifestu:
Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů. – Svobodný a otrok,
patricij a plebejec, baron a nevolník, cechovní mistr a tovaryš, vedli nepřetržitý boj, tu skrytý,
tu otevřený, boj, který pokaždé skončil revolučním přetvořením celé společnosti nebo
společným zánikem bojujících tříd.[3]
Jeho myšlení vyvolalo řadu reakcí, ať už kladných nebo negativní, řadu otázek řešil
nejednoznačně a neuzavřeně. Jeho myšlení za jeho života prošlo komplikovaným vývojem,
některé jeho spisy byly vydány až po jeho smrti. Ačkoliv vycházel z politické ekonomie, je
právem řazen k zakladatelům sociologie. Jeho myšlení bývá charakterizováno jako syntéza tří
směrů evropského myšlení, ze kterého následně vychází představitelé německé klasické
filosofie, anglické klasické ekonomie a v neposlední řadě francouzského utopického
socialismu.
3
MARX, Karl a Friedrich ENGELS. Komunistický manifest. 1. Vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
-3-](https://image.slidesharecdn.com/karelmarx-130106123322-phpapp02/85/Zaverecny-ukol-KPI-3-320.jpg)
