ݺߣ

ݺߣShare a Scribd company logo

Závěrečný úkol KPI

•
•
Honza Horák
Honza Horák
1 of 5
Výrobní  náklady       Argumentace   Téma   výrobní   náklady   je   z  ekonomického   hlediska   velmi   zajímavé.   Na   základě   výrobních   nákladů   se   firmy   rozhodují   o   objemu   produkce   a   o   tom,   kdy   se   vyplatí   podnik  zavřít.  Tématika  výrobních  nákladů  spadá  do  předmětu  mikroekonomie,   což   je   jeden   ze   základních   předmětů   vyučovaných   na   Ekonomicko-­‐správní   fakultě   .   Správné   pochopení   problematiky   je   pro   absolvování   kurzu   mikroekonomie   stěžejní.   Název   výrobní   náklady   se   nabízí   proto,   že   se   jedná   o   náklady  spojené  s  výrobou  určitého  statku  nebo  s  poskytnutím  služby.       Anotace   Text   pojednává   o   základní   problematice   nákladů.   Seznámí   čtenáře   s  různými   typy  nákladů  a  s  tím,  jak  se  firmy  rozhodují  o  své  výrobě.     Klíčová  slova   Celkové   příjmy,   celkové   náklady,   zisk,   mezní   produkt,   mezní   náklady,   fixní   a   variabilní  náklady.     Náklady  obecně   Náklady   jsou   v  ekonomii   jedním   ze   základních   pojmů.   Přesněji   řečeno   náklady   příležitosti.  Náklady   příležitosti  jsou  vyjádřením  hodnoty  toho,  čeho  se  vzdáme,   pro   získání   dané   věci.   Tyto   náklady   příležitostí   významně   ovlivňují   naše   rozhodování.  Například  pro  nadějné  sportovce  je  studium  na  vysoké  škole  příliš   vysokým  nákladem  příležitosti,  protože  vrcholovým  sportem  dokáží  vydělat  víc   peněz.     Náklady  z  hlediska  firem   Rozhodování   každé   firmy   záleží   od   toho,   jaký   si   stanoví   cíl.   A   cílem   firem   je   ve   většině   případů   vydělat   peníze,   což   znamená,   že   firmy   maximalizují   zisk.   Zda  
firma  dosahuje  zisku  se  zjistí  tak,  že  od  TR   -­‐  celkových   příjmů  (částka,  kterou   firma  dostane  za  prodej  svých  výstupů)  odečteme  TC   -­‐  celkové   výdaje  (částka,   kterou  firma  zaplatí  za  nákup  všech  vstupů  do  výroby).       Z  hlediska   zisku   je   třeba   si   náklady   rozdělit   na   implicitní   a   explicitní.   Implicitní   náklady   jsou   právě   náklady   příležitosti.   Například   částka,   kterou   by   podnikatel   vydělal,   kdyby   podnikal   v  jiném   odvětví.   Náklady   explicitní   jsou   potom   typické   náklady,   jako   například   mzdy   zaměstnancům,   náklady   na   pořízení   vstupu   (suroviny,  materiály  atd.)  a  další.         Na   základě   rozdělení   nákladů   na   implicitní   a   explicitní   rozeznáváme   také   dva   druhy  zisku.  Z  pohledu  ekonoma  je  zisk  firmy  zjišťován  tak  jako  celkové  příjmy   minus  explicitní  a  implicitní  náklady.  Kdežto  z  hlediska  účetního  je  zisk  zjišťován   jako   celkové   příjmy   minus   explicitní   náklady.   Z  toho   vyplívá,   že   ekonomický   zisk   je  menší,  než  zisk  účetní.   Tím  pádem  musí  celkové  příjmy  pokrýt  všechny  náklady  příležitostí  (implicitní  a   explicitní),  aby  bylo  podnikání  z  ekonomického  hlediska  výnosné.       Náklady  a  výroba     Firmám  tedy  vznikají  náklady  při  své  činnosti.  To,  zda  se  firmě  vyplatí  investovat   do  dalších  vstupů  (zařízení  na  výrobu  atp.)  se  zjišťuje  pomocí  produkční  funkce   (vztah  mezi  množstvím  vstupů  použitých  na  výrobu  a  množstvím  výstupu).  S  tou  
úzce   souvisí   pojem   mezní   produkt.   Mezní   produkt   nám   říká,   o   kolik   se   zvýší   výstup   při   přidané   jednotce   vstupu.   Například   když   firma   najme   dalšího   zaměstnance,   předpokládejme   třeba   kuchaře,   bude   schopna   vyrobit     o   30   jídel   navíc   –   výstup   roste.   Ovšem   kdyby   firma   najímala   další   a   další   kuchaře,     mezní   produkt   by   klesal,   protože   pracovníci   by   si   překáželi.   Tím   pádem   je   produkční   funkce   konkávní   a   mezní   produkt   je   ceteris   paribus   klesající   (za   podmínek,   že   firma  neinvestuje  i  do  rozšíření  prostor  a  nenakoupí  i  nové  stroje).       Zdroj:  Produkční  analýza  a  náklady  firmy.  [online].  2012  [cit.  2013-­‐01-­‐06].  Dostupné  z:   http://www.miras.cz/seminarky/mikroekonomie-­‐n04-­‐naklady.php     Dále   můžeme   říct,   že   celkové   náklady   na   výrobu   mají   tendenci   růst   s  přibývajícím  objemem  produkce.       Typy  nákladů     Celkové   náklady   se   děli   na   2   typy.   Fixní   a   variabilní.   Fixní   náklady   se   nijak   nemění,   i   když   produkce   vzroste.   Typickým   příkladem   fixního   nákladu   je   třeba   nájemné.   Ať   bude   firma   vyrábět   jakékoliv   množství   výstupu,   náklad   na   nájem   prostor   se   tím   nijak   nezmění.   Náklady   variabilní   se   už   ovšem   s  množstvím   produkce   mění.   Zde   se   jedná   o   náklady   na   materiál,   platy   zaměstnancům   atp.   Platí,  že  čím  větší  produkci  chci,  tím  víc  vstupů  musím  nakupovat.     Uvedli  jsme  si,  že  firmy  se  snaží  o  maximalizaci  zisku  a  zároveň  platí,  že  se  snaží   o  minimalizaci  ztráty.  Pokud  tedy  celkové  výdaje  (TC)  převyšují  celkové  příjmy   (TR)   a   firma   je   ve   ztrátě   měla   by   se   snažit   minimalizovat   ji   tak,   že   provozovnu  
dočasně  uzavře.  Jako  příklad  si  uveďme  restaurace.  Přes  dobu,  kdy  do  restaurace   nechodí  hosté  je  lepší  jí  uzavřít  a  minimalizovat  tak  ztrátu.  Restaurace  sice  bude   platit   fixní   náklady   za   pronájem   prostor,   ale   ušetří   náklady   variabilní   (nebude   muset  zaměstnancům  vyplácet  mzdy,  ušetří  za  nákup  surovin  atd.).     Asi  nejdůležitějším  druhem  nákladů  jsou  průměrné   celkové   náklady   (AC).  To   jsou   vlastně   celkové   náklady   vydělené   množstvím   produkce.   Pro   podniky   je   tento   ukazatel   stěžejní   pro   to,   že   firma   maximalizující   zisk   nastavuje   produkci   tak,  aby  vyráběla  v  minimu  průměrných  celkových  nákladů.     Z  průměrných   celkových   nákladů   může   firma   zjistit   náklad   na   průměrnou   jednotku,   nevypovídají     však   o   tom,     jak   se   změní,   když   firma   změní   objem   výroby.   K  tomu,   aby   firma   zjistila,   jak   se   celkové   náklady   změní   při   změně   produkce,   potřebuje   znát   mezní   náklady.   Mezní   náklady   jsou   tedy   definovány   jako   zvětšení   celkových   nákladů   vyvolané   výrobou   dodatečné   jednotky.   Vypočítají  se  jako  změna  celkových  nákladů  děleno  změna  množství.     Toto   jsou   základní   a   nejdůležitější   typy   nákladů   a   jejich   základní   charakteristika.   Na   základě   těchto   nákladů   se   potom   dále   analyzují   tržní   struktury   (dokonalá   konkurence,   monopolistická   konkurence,   oligopol   a   monopol).   Každá   z  těchto   struktur  pak  dosahuje  zisku  jinak  a  jejich  náklady  se  mohou  lišit.       Zdroje:   1) MANKIW,   N.   Gregory.   Zásady   ekonomie.   Česká   republika:   Grada   Publishing,  2000.  ISBN  798-­‐80-­‐7169-­‐891-­‐3   -­‐ hlavní  učebnice  ekonomie  na  ESF   -­‐ srozumitelná   -­‐ autorem  je  známý  americký  ekonom   -­‐ příklady  vysvětleny  na  tzv.  case  studies   -­‐ kvalitní  grafické  přílohy   2) Produkční   analýza   a   náklady   firmy.   [online].   2012   [cit.   2013-­‐01-­‐06].   Dostupné  z:  http://www.miras.cz/seminarky/mikroekonomie-­‐n04-­‐ naklady.php  
-­‐tento  zdroj  jsem  použil  kvůli  přehlednému  grafu   3) Ekonomický   zisk   [online].   2012   [cit.   2013-­‐01-­‐06].   Dostupné   z:   https://managementmania.com/cs/ekonomicky-­‐zisk      

More Related Content

Závěrečný úkol KPI

  • 1. Výrobní  náklady       Argumentace   Téma   výrobní   náklady   je   z  ekonomického   hlediska   velmi   zajímavé.   Na   základě   výrobních   nákladů   se   firmy   rozhodují   o   objemu   produkce   a   o   tom,   kdy   se   vyplatí   podnik  zavřít.  Tématika  výrobních  nákladů  spadá  do  předmětu  mikroekonomie,   což   je   jeden   ze   základních   předmětů   vyučovaných   na   Ekonomicko-­‐správní   fakultě   .   Správné   pochopení   problematiky   je   pro   absolvování   kurzu   mikroekonomie   stěžejní.   Název   výrobní   náklady   se   nabízí   proto,   že   se   jedná   o   náklady  spojené  s  výrobou  určitého  statku  nebo  s  poskytnutím  služby.       Anotace   Text   pojednává   o   základní   problematice   nákladů.   Seznámí   čtenáře   s  různými   typy  nákladů  a  s  tím,  jak  se  firmy  rozhodují  o  své  výrobě.     Klíčová  slova   Celkové   příjmy,   celkové   náklady,   zisk,   mezní   produkt,   mezní   náklady,   fixní   a   variabilní  náklady.     Náklady  obecně   Náklady   jsou   v  ekonomii   jedním   ze   základních   pojmů.   Přesněji   řečeno   náklady   příležitosti.  Náklady   příležitosti  jsou  vyjádřením  hodnoty  toho,  čeho  se  vzdáme,   pro   získání   dané   věci.   Tyto   náklady   příležitostí   významně   ovlivňují   naše   rozhodování.  Například  pro  nadějné  sportovce  je  studium  na  vysoké  škole  příliš   vysokým  nákladem  příležitosti,  protože  vrcholovým  sportem  dokáží  vydělat  víc   peněz.     Náklady  z  hlediska  firem   Rozhodování   každé   firmy   záleží   od   toho,   jaký   si   stanoví   cíl.   A   cílem   firem   je   ve   většině   případů   vydělat   peníze,   což   znamená,   že   firmy   maximalizují   zisk.   Zda  
  • 2. firma  dosahuje  zisku  se  zjistí  tak,  že  od  TR   -­‐  celkových   příjmů  (částka,  kterou   firma  dostane  za  prodej  svých  výstupů)  odečteme  TC   -­‐  celkové   výdaje  (částka,   kterou  firma  zaplatí  za  nákup  všech  vstupů  do  výroby).       Z  hlediska   zisku   je   třeba   si   náklady   rozdělit   na   implicitní   a   explicitní.   Implicitní   náklady   jsou   právě   náklady   příležitosti.   Například   částka,   kterou   by   podnikatel   vydělal,   kdyby   podnikal   v  jiném   odvětví.   Náklady   explicitní   jsou   potom   typické   náklady,   jako   například   mzdy   zaměstnancům,   náklady   na   pořízení   vstupu   (suroviny,  materiály  atd.)  a  další.         Na   základě   rozdělení   nákladů   na   implicitní   a   explicitní   rozeznáváme   také   dva   druhy  zisku.  Z  pohledu  ekonoma  je  zisk  firmy  zjišťován  tak  jako  celkové  příjmy   minus  explicitní  a  implicitní  náklady.  Kdežto  z  hlediska  účetního  je  zisk  zjišťován   jako   celkové   příjmy   minus   explicitní   náklady.   Z  toho   vyplívá,   že   ekonomický   zisk   je  menší,  než  zisk  účetní.   Tím  pádem  musí  celkové  příjmy  pokrýt  všechny  náklady  příležitostí  (implicitní  a   explicitní),  aby  bylo  podnikání  z  ekonomického  hlediska  výnosné.       Náklady  a  výroba     Firmám  tedy  vznikají  náklady  při  své  činnosti.  To,  zda  se  firmě  vyplatí  investovat   do  dalších  vstupů  (zařízení  na  výrobu  atp.)  se  zjišťuje  pomocí  produkční  funkce   (vztah  mezi  množstvím  vstupů  použitých  na  výrobu  a  množstvím  výstupu).  S  tou  
  • 3. úzce   souvisí   pojem   mezní   produkt.   Mezní   produkt   nám   říká,   o   kolik   se   zvýší   výstup   při   přidané   jednotce   vstupu.   Například   když   firma   najme   dalšího   zaměstnance,   předpokládejme   třeba   kuchaře,   bude   schopna   vyrobit     o   30   jídel   navíc   –   výstup   roste.   Ovšem   kdyby   firma   najímala   další   a   další   kuchaře,     mezní   produkt   by   klesal,   protože   pracovníci   by   si   překáželi.   Tím   pádem   je   produkční   funkce   konkávní   a   mezní   produkt   je   ceteris   paribus   klesající   (za   podmínek,   že   firma  neinvestuje  i  do  rozšíření  prostor  a  nenakoupí  i  nové  stroje).       Zdroj:  Produkční  analýza  a  náklady  firmy.  [online].  2012  [cit.  2013-­‐01-­‐06].  Dostupné  z:   http://www.miras.cz/seminarky/mikroekonomie-­‐n04-­‐naklady.php     Dále   můžeme   říct,   že   celkové   náklady   na   výrobu   mají   tendenci   růst   s  přibývajícím  objemem  produkce.       Typy  nákladů     Celkové   náklady   se   děli   na   2   typy.   Fixní   a   variabilní.   Fixní   náklady   se   nijak   nemění,   i   když   produkce   vzroste.   Typickým   příkladem   fixního   nákladu   je   třeba   nájemné.   Ať   bude   firma   vyrábět   jakékoliv   množství   výstupu,   náklad   na   nájem   prostor   se   tím   nijak   nezmění.   Náklady   variabilní   se   už   ovšem   s  množstvím   produkce   mění.   Zde   se   jedná   o   náklady   na   materiál,   platy   zaměstnancům   atp.   Platí,  že  čím  větší  produkci  chci,  tím  víc  vstupů  musím  nakupovat.     Uvedli  jsme  si,  že  firmy  se  snaží  o  maximalizaci  zisku  a  zároveň  platí,  že  se  snaží   o  minimalizaci  ztráty.  Pokud  tedy  celkové  výdaje  (TC)  převyšují  celkové  příjmy   (TR)   a   firma   je   ve   ztrátě   měla   by   se   snažit   minimalizovat   ji   tak,   že   provozovnu  
  • 4. dočasně  uzavře.  Jako  příklad  si  uveďme  restaurace.  Přes  dobu,  kdy  do  restaurace   nechodí  hosté  je  lepší  jí  uzavřít  a  minimalizovat  tak  ztrátu.  Restaurace  sice  bude   platit   fixní   náklady   za   pronájem   prostor,   ale   ušetří   náklady   variabilní   (nebude   muset  zaměstnancům  vyplácet  mzdy,  ušetří  za  nákup  surovin  atd.).     Asi  nejdůležitějším  druhem  nákladů  jsou  průměrné   celkové   náklady   (AC).  To   jsou   vlastně   celkové   náklady   vydělené   množstvím   produkce.   Pro   podniky   je   tento   ukazatel   stěžejní   pro   to,   že   firma   maximalizující   zisk   nastavuje   produkci   tak,  aby  vyráběla  v  minimu  průměrných  celkových  nákladů.     Z  průměrných   celkových   nákladů   může   firma   zjistit   náklad   na   průměrnou   jednotku,   nevypovídají     však   o   tom,     jak   se   změní,   když   firma   změní   objem   výroby.   K  tomu,   aby   firma   zjistila,   jak   se   celkové   náklady   změní   při   změně   produkce,   potřebuje   znát   mezní   náklady.   Mezní   náklady   jsou   tedy   definovány   jako   zvětšení   celkových   nákladů   vyvolané   výrobou   dodatečné   jednotky.   Vypočítají  se  jako  změna  celkových  nákladů  děleno  změna  množství.     Toto   jsou   základní   a   nejdůležitější   typy   nákladů   a   jejich   základní   charakteristika.   Na   základě   těchto   nákladů   se   potom   dále   analyzují   tržní   struktury   (dokonalá   konkurence,   monopolistická   konkurence,   oligopol   a   monopol).   Každá   z  těchto   struktur  pak  dosahuje  zisku  jinak  a  jejich  náklady  se  mohou  lišit.       Zdroje:   1) MANKIW,   N.   Gregory.   Zásady   ekonomie.   Česká   republika:   Grada   Publishing,  2000.  ISBN  798-­‐80-­‐7169-­‐891-­‐3   -­‐ hlavní  učebnice  ekonomie  na  ESF   -­‐ srozumitelná   -­‐ autorem  je  známý  americký  ekonom   -­‐ příklady  vysvětleny  na  tzv.  case  studies   -­‐ kvalitní  grafické  přílohy   2) Produkční   analýza   a   náklady   firmy.   [online].   2012   [cit.   2013-­‐01-­‐06].   Dostupné  z:  http://www.miras.cz/seminarky/mikroekonomie-­‐n04-­‐ naklady.php  
  • 5. -­‐tento  zdroj  jsem  použil  kvůli  přehlednému  grafu   3) Ekonomický   zisk   [online].   2012   [cit.   2013-­‐01-­‐06].   Dostupné   z:   https://managementmania.com/cs/ekonomicky-­‐zisk