ݺߣ

ݺߣShare a Scribd company logo

Závěrečný úkol KPI

•
•
A
Aneta Kselíková
1 of 7
Download to read offline
Aneta Kselíková 350759 Závěrečný úkol KPI11 Anotace Text se věnuje dílu českého spisovatele druhé poloviny 20. století Ludvíka Vaculíka. Nejprve je stručně představena Vaculíkova dosavadní tvorba a činnost, následně je pozornost věnována jednomu z jeho děl, a to románu Sekyra. Představena je hlavní dějová linka příběhu, jeho časové a místní zakotvení a hlavní postava. Cílem práce je nalézt důvody či principy zvláštní výstavby celého románu. Prolínání časových a dějových rovin románu jsou patrně nejvýraznějším znakem této knihy, proto se text zabývá především tímto prvkem. Argumentace Téma práce bylo vybráno za účelem prohloubení znalostí o české literatuře z druhé poloviny 20. století, mezi jejíž hlavní představitele Ludvík Vaculík bezpochyby patří. Jeho tvorba je velice různorodá a konkrétně zvolené dílo velmi vypovídá o dané době. Dalším důvodem výběru tohoto románu k zpracování byl fakt, že se na něj možná trochu zapomíná a většina lidí si představí Vaculíka spíše jako autora Českého snáře či fejetonistu. Práce měla poukázat na velkou hodnotu a uměleckou kvalitu díla.
Ludvík Vaculík jako autor románu Sekyra Prvotinou Ludvíka Vaculíka je novela Na farmě mládeže z roku 1958, výraznějším románem je pak Rušný dům z roku 1963. V roce 1967 vystoupil Vaculík na Svazu spisovatelů, za což byl „pouze“ vyloučen z KSČ.1 Dalším jeho význačným veřejným vystoupením je manifest Dva tisíce slov, vytištěný v Literárních listech v červnu 1968.2 Oba projevy znamenaly Vaculíkův rozchod s komunistickou stranou. Začátkem 70. let založil samizdatovou edici Petlice, kde vydával díla nejen svá, ale i jiných autorů. Prvním vydaným svazkem zde byla Vaculíkova próza Morčata (1970). Následkem tohoto počínání byl Vaculík neustále sledován Stání bezpečností, vězněn ale nikdy nebyl. Rozruch budícím románem je jistě Český snář, deníkové záznamy mezi lety 1979 a 1980.3 Sekyra (1966) je označována jako autobiografický román.4 Takovému tvrzení jistě napomáhá role vypravěče, která je v tomto románu obzvláště důležitá. Vypravěč nám zde zprostředkovává myšlenky autora, jeho zážitky a vzpomínky. K vypravěči se vrátíme později. Dále můžeme narazit na názor, že román je „historií osobní převýchovy pod tlakem životní deziluze.“5 Myslím, že motiv osobní deziluze a hledání nové vlastní totožnosti je důležitějším prvkem, než znaky autobiografičnosti. Často se obecně první věta knihy považuje za nejdůležitější z celého literárního díla. Měla by čtenáře zaujmout, aby měl chuť pokračovat v dalším čtení. Někdy nám autor již na samém začátku díla předloží hlavní význam textu. Vaculíkův román začíná větou: „Poprvé jsem měl navštívit bratra řidiče.“6 K tomuto cíli hrdina (a zároveň i vypravěč), novinář z Prahy, směřuje celý román, bratra však navštíví až na konci vyprávění. Samotný akt návštěvy bratra není hlavním tématem knihy, pouze ohraničuje mnoho dalších událostí a scén.7 Popis rodinného setkání je tedy jakousi osnovou, na níž jsou postaveny výstřižky z vypravěčovy paměti apod. Vyprávění se z přítomnosti obrací do minulosti, do vzpomínek. A vzpomínky vyvolávají další vzpomínky. Skutečnost přítomnosti probouzí nejen vzpomínky, ale také otázky, podněcuje 1 Hoznauer, Miloslav. Ludvík Vaculík. Praha: Komenium, 1990, str. 7. 2 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ 3 Hoznauer, Miloslav. Ludvík Vaculík. Praha: Komenium, 1990, str. 7. 4 Dokoupil, Blahoslav. Slovník české prózy 1945-1994. Ostrava: Sfinga, 1994, str. 401. 5 Černý, Václav. Tvorba a osobnost I. str. 843. 6 Vaculík, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991, str. 5. 7 Táborská, Jiřina. Česká literatura. 1945-1970 Praha: SPN, 1992, str. 340.
k reflexi, k dialogům.8 Tedy již na první straně románu Vaculík odhaluje čtenáři, jak bude vypadat celé jeho dílo. Hrdina vypráví o něčem, co se již v minulosti odehrálo, zároveň nás však v rámci této minulosti napíná (navštívil hrdina bratra?). Následující větou – „Ale on skoro nikdo neví, kdo je můj bratr řidič.“9 – nás už vypravěč posouvá jiným směrem, jakoby k nepatrně odlišnému příběhu. Podobné odbočky ve směru jízdy vyprávění najdeme v textu povícero. Vypravěč se vydává z Prahy do svého rodiště, do malé vesničky na Valašsku, aby zde znovu nalezl smysl života. K odjezdu jej přiměje sled událostí, který nastane po napsání reportáže o dívce, která nebyla přijata na vysokou školu. Po vydání článku dívka spáchá sebevraždu. Hrdina narazí na nemorální a omezený přístup kolegů, z redakce proto odchází. Uvědomuje si, že přizpůsobením se na oko (nejen) diktátu slov nic nezmění. Dalším důvodem, proč se redaktor vrací na venkov, je smrt otce. Vypravěč cítí, že odchodem otce se na něj přenáší povinnost. Syn se již probral z iluzí, už komunistickým ideálům nevěří. Ještě se s tím ale plně nevyrovnal. Otec se s tím nevyrovnal vlastně nikdy. Oba nacházeli útočiště, řád či jistotu v přírodě, v lesích, v rodném kraji. Proto se taky vypravěč vrací na Valašsko. Ví, že je součástí minulosti, tradice, historie. Jak už bylo řešeno, vypravěč je zde ústřední postavou. Skrze jeho perspektivu nahlížíme na svět i na něj samého. Není pouhým pozorovatele děje, vypravované příběhy reflektuje, utváří si k nim svůj vlastní postoj. Vypravěč je nezřídka součástí vypravovaného příběhu – stává se jedním z jeho aktérů (např. společné noční putování s otcem), někdy zpětně přemýšlí o příbězích otce, jindy je pouze svědkem dění. Milan Zeman o vypravěči Sekyry napsal: „Jinými slovy – vypravěč se vrací do minulosti nikoli jen proto, aby v ní našel a oživil skutečnost autentičtější, než je přítomnost, ale také proto, aby se jejím prostřednictvím dobral pravdy o světě, o době, lidech v ní i o sobě.“10 S tímto názorem souhlasím. Hrdina se chová jako každý člověk – často hledáme odpovědi na naše otázky právě v minulosti. Postava mluvčího sjednocuje strukturu románu a rozličné vnitřní žánry – vzpomínky, dopisy, drobné historky, příběhy, lyrické reflexe i publicistické komentáře.11 Tento způsob míšení žánrů a stylů kritizoval Aleš Haman: „Tak je tomu u Vaculíka se vším: jeho knížka je 8 Tamtéž, str. 342. 9 Vaculík, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991, str. 5. 10 Táborská, Jiřina. Česká literatura 1945-1970. Praha: SPN, 1992, str. 343. 11 Tamtéž, str. 342.
rozháraná, vnitřně rozlomená. Publicistika se v ní mísí s básnickými impresemi, verbalismus se slovní jadrností, poetický obraz s literárním klišé.“12 V románu najdeme častá opakování motivů – např. motiv rodinného setkání, které se neustále chystá, ale k jeho uskutečnění dojde až v závěru. Vypravěč nám svůj úmysl neustále připomíná – „Poprvé jsem měl navštívit bratra řidiče.“ „Měl jsem tedy prvně navštívit svého bratra řidiče.“ „Chystal jsem se tedy poprvé navštívit svého bratra.“13 Z mého pohledu je román složitě časově a místně členěn z toho důvodu, aby se čtenář mohl naprosto sžít s hrdinou. Aby byla interpretace vzpomínek a představ hrdiny autentická, musel zůstat zachován sled hrdinových myšlenek. Lidské myšlenky se neřídí pravidelným řádem, ale většinu času jen volně proplouvají do našeho vědomí. Stejně, jako myšlenky hrdiny, které v „přirozené“ posloupnosti zaznamenal autor na papír. 12 Haman, Aleš. „Romanopisci v půli cesty na strom“, Plamen, 1968, č. 7, str. 30. 13 Vaculík, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991, str. 6.
PRAMENY: VACULÍK, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991. MONOGRAFIE: ČERNÝ, Václav. Tvorba a osobnost I. Praha: Odeon, 1992. ISBN 8020704116. DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník české prózy 1945-1994. Ostrava: Sfinga, 1994. ISBN 808549184. - B. Dokoupil byl důležitým českým literárním historikem a lexikografem. - Jeho odborný zájem spadal do literárního období vzniku románu Sekyra. - Přispíval do několika odborných periodik, mj. do Tvaru. - Je autorem významných literárních studií. HOZNAUER, Miloslav. Ludvík Vaculík: Bílá místa české literatury. Praha: Komenium, 1990. TÁBORSKÁ, Jiřina. Česká literatura 1945-1970. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 8004239730 STAŤ V PERIODIKU: HAMAN, Aleš. Romanopisci v půli cesty na strom. Plamen. 1968, č. 7. - Autor A. Haman představuje jednoho z našich nejvýznamnějších literárních historiků a teoretiků. - Věnoval se také literární kritice, a to právě v 60. letech 20. st., tedy v době vzniku románu Sekyra. - V tomto textu se zabývá konkrétně dílem Ludvíka Vaculíka.
INTERNETOVÝ ZDROJ: SVOZIL, Bohumil. Ludvík Vaculík. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 1998 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=886&hl=ludv%C3%ADk+vacul %C3%ADk+ - Slovník české literatur po roce 1945 je tvořen Ústavem pro českou literaturu AV ČR. - Obsahuje více než tisíc hesel českých spisovatelů a literárních časopisů z období 1945–2000. - Slovníková hesla jsou revidována a aktualizována. Klíčová slova: Ludvík Vaculík, Sekyra, vypravěč, motiv, román, struktura.
Myšlenková mapa:

More Related Content

Závěrečný úkol KPI

  • 1. Aneta Kselíková 350759 Závěrečný úkol KPI11 Anotace Text se věnuje dílu českého spisovatele druhé poloviny 20. století Ludvíka Vaculíka. Nejprve je stručně představena Vaculíkova dosavadní tvorba a činnost, následně je pozornost věnována jednomu z jeho děl, a to románu Sekyra. Představena je hlavní dějová linka příběhu, jeho časové a místní zakotvení a hlavní postava. Cílem práce je nalézt důvody či principy zvláštní výstavby celého románu. Prolínání časových a dějových rovin románu jsou patrně nejvýraznějším znakem této knihy, proto se text zabývá především tímto prvkem. Argumentace Téma práce bylo vybráno za účelem prohloubení znalostí o české literatuře z druhé poloviny 20. století, mezi jejíž hlavní představitele Ludvík Vaculík bezpochyby patří. Jeho tvorba je velice různorodá a konkrétně zvolené dílo velmi vypovídá o dané době. Dalším důvodem výběru tohoto románu k zpracování byl fakt, že se na něj možná trochu zapomíná a většina lidí si představí Vaculíka spíše jako autora Českého snáře či fejetonistu. Práce měla poukázat na velkou hodnotu a uměleckou kvalitu díla.
  • 2. Ludvík Vaculík jako autor románu Sekyra Prvotinou Ludvíka Vaculíka je novela Na farmě mládeže z roku 1958, výraznějším románem je pak Rušný dům z roku 1963. V roce 1967 vystoupil Vaculík na Svazu spisovatelů, za což byl „pouze“ vyloučen z KSČ.1 Dalším jeho význačným veřejným vystoupením je manifest Dva tisíce slov, vytištěný v Literárních listech v červnu 1968.2 Oba projevy znamenaly Vaculíkův rozchod s komunistickou stranou. Začátkem 70. let založil samizdatovou edici Petlice, kde vydával díla nejen svá, ale i jiných autorů. Prvním vydaným svazkem zde byla Vaculíkova próza Morčata (1970). Následkem tohoto počínání byl Vaculík neustále sledován Stání bezpečností, vězněn ale nikdy nebyl. Rozruch budícím románem je jistě Český snář, deníkové záznamy mezi lety 1979 a 1980.3 Sekyra (1966) je označována jako autobiografický román.4 Takovému tvrzení jistě napomáhá role vypravěče, která je v tomto románu obzvláště důležitá. Vypravěč nám zde zprostředkovává myšlenky autora, jeho zážitky a vzpomínky. K vypravěči se vrátíme později. Dále můžeme narazit na názor, že román je „historií osobní převýchovy pod tlakem životní deziluze.“5 Myslím, že motiv osobní deziluze a hledání nové vlastní totožnosti je důležitějším prvkem, než znaky autobiografičnosti. Často se obecně první věta knihy považuje za nejdůležitější z celého literárního díla. Měla by čtenáře zaujmout, aby měl chuť pokračovat v dalším čtení. Někdy nám autor již na samém začátku díla předloží hlavní význam textu. Vaculíkův román začíná větou: „Poprvé jsem měl navštívit bratra řidiče.“6 K tomuto cíli hrdina (a zároveň i vypravěč), novinář z Prahy, směřuje celý román, bratra však navštíví až na konci vyprávění. Samotný akt návštěvy bratra není hlavním tématem knihy, pouze ohraničuje mnoho dalších událostí a scén.7 Popis rodinného setkání je tedy jakousi osnovou, na níž jsou postaveny výstřižky z vypravěčovy paměti apod. Vyprávění se z přítomnosti obrací do minulosti, do vzpomínek. A vzpomínky vyvolávají další vzpomínky. Skutečnost přítomnosti probouzí nejen vzpomínky, ale také otázky, podněcuje 1 Hoznauer, Miloslav. Ludvík Vaculík. Praha: Komenium, 1990, str. 7. 2 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ 3 Hoznauer, Miloslav. Ludvík Vaculík. Praha: Komenium, 1990, str. 7. 4 Dokoupil, Blahoslav. Slovník české prózy 1945-1994. Ostrava: Sfinga, 1994, str. 401. 5 Černý, Václav. Tvorba a osobnost I. str. 843. 6 Vaculík, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991, str. 5. 7 Táborská, Jiřina. Česká literatura. 1945-1970 Praha: SPN, 1992, str. 340.
  • 3. k reflexi, k dialogům.8 Tedy již na první straně románu Vaculík odhaluje čtenáři, jak bude vypadat celé jeho dílo. Hrdina vypráví o něčem, co se již v minulosti odehrálo, zároveň nás však v rámci této minulosti napíná (navštívil hrdina bratra?). Následující větou – „Ale on skoro nikdo neví, kdo je můj bratr řidič.“9 – nás už vypravěč posouvá jiným směrem, jakoby k nepatrně odlišnému příběhu. Podobné odbočky ve směru jízdy vyprávění najdeme v textu povícero. Vypravěč se vydává z Prahy do svého rodiště, do malé vesničky na Valašsku, aby zde znovu nalezl smysl života. K odjezdu jej přiměje sled událostí, který nastane po napsání reportáže o dívce, která nebyla přijata na vysokou školu. Po vydání článku dívka spáchá sebevraždu. Hrdina narazí na nemorální a omezený přístup kolegů, z redakce proto odchází. Uvědomuje si, že přizpůsobením se na oko (nejen) diktátu slov nic nezmění. Dalším důvodem, proč se redaktor vrací na venkov, je smrt otce. Vypravěč cítí, že odchodem otce se na něj přenáší povinnost. Syn se již probral z iluzí, už komunistickým ideálům nevěří. Ještě se s tím ale plně nevyrovnal. Otec se s tím nevyrovnal vlastně nikdy. Oba nacházeli útočiště, řád či jistotu v přírodě, v lesích, v rodném kraji. Proto se taky vypravěč vrací na Valašsko. Ví, že je součástí minulosti, tradice, historie. Jak už bylo řešeno, vypravěč je zde ústřední postavou. Skrze jeho perspektivu nahlížíme na svět i na něj samého. Není pouhým pozorovatele děje, vypravované příběhy reflektuje, utváří si k nim svůj vlastní postoj. Vypravěč je nezřídka součástí vypravovaného příběhu – stává se jedním z jeho aktérů (např. společné noční putování s otcem), někdy zpětně přemýšlí o příbězích otce, jindy je pouze svědkem dění. Milan Zeman o vypravěči Sekyry napsal: „Jinými slovy – vypravěč se vrací do minulosti nikoli jen proto, aby v ní našel a oživil skutečnost autentičtější, než je přítomnost, ale také proto, aby se jejím prostřednictvím dobral pravdy o světě, o době, lidech v ní i o sobě.“10 S tímto názorem souhlasím. Hrdina se chová jako každý člověk – často hledáme odpovědi na naše otázky právě v minulosti. Postava mluvčího sjednocuje strukturu románu a rozličné vnitřní žánry – vzpomínky, dopisy, drobné historky, příběhy, lyrické reflexe i publicistické komentáře.11 Tento způsob míšení žánrů a stylů kritizoval Aleš Haman: „Tak je tomu u Vaculíka se vším: jeho knížka je 8 Tamtéž, str. 342. 9 Vaculík, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991, str. 5. 10 Táborská, Jiřina. Česká literatura 1945-1970. Praha: SPN, 1992, str. 343. 11 Tamtéž, str. 342.
  • 4. rozháraná, vnitřně rozlomená. Publicistika se v ní mísí s básnickými impresemi, verbalismus se slovní jadrností, poetický obraz s literárním klišé.“12 V románu najdeme častá opakování motivů – např. motiv rodinného setkání, které se neustále chystá, ale k jeho uskutečnění dojde až v závěru. Vypravěč nám svůj úmysl neustále připomíná – „Poprvé jsem měl navštívit bratra řidiče.“ „Měl jsem tedy prvně navštívit svého bratra řidiče.“ „Chystal jsem se tedy poprvé navštívit svého bratra.“13 Z mého pohledu je román složitě časově a místně členěn z toho důvodu, aby se čtenář mohl naprosto sžít s hrdinou. Aby byla interpretace vzpomínek a představ hrdiny autentická, musel zůstat zachován sled hrdinových myšlenek. Lidské myšlenky se neřídí pravidelným řádem, ale většinu času jen volně proplouvají do našeho vědomí. Stejně, jako myšlenky hrdiny, které v „přirozené“ posloupnosti zaznamenal autor na papír. 12 Haman, Aleš. „Romanopisci v půli cesty na strom“, Plamen, 1968, č. 7, str. 30. 13 Vaculík, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991, str. 6.
  • 5. PRAMENY: VACULÍK, Ludvík. Sekyra. Praha: Práce, 1991. MONOGRAFIE: ČERNÝ, Václav. Tvorba a osobnost I. Praha: Odeon, 1992. ISBN 8020704116. DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník české prózy 1945-1994. Ostrava: Sfinga, 1994. ISBN 808549184. - B. Dokoupil byl důležitým českým literárním historikem a lexikografem. - Jeho odborný zájem spadal do literárního období vzniku románu Sekyra. - Přispíval do několika odborných periodik, mj. do Tvaru. - Je autorem významných literárních studií. HOZNAUER, Miloslav. Ludvík Vaculík: Bílá místa české literatury. Praha: Komenium, 1990. TÁBORSKÁ, Jiřina. Česká literatura 1945-1970. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 8004239730 STAŤ V PERIODIKU: HAMAN, Aleš. Romanopisci v půli cesty na strom. Plamen. 1968, č. 7. - Autor A. Haman představuje jednoho z našich nejvýznamnějších literárních historiků a teoretiků. - Věnoval se také literární kritice, a to právě v 60. letech 20. st., tedy v době vzniku románu Sekyra. - V tomto textu se zabývá konkrétně dílem Ludvíka Vaculíka.
  • 6. INTERNETOVÝ ZDROJ: SVOZIL, Bohumil. Ludvík Vaculík. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 1998 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=886&hl=ludv%C3%ADk+vacul %C3%ADk+ - Slovník české literatur po roce 1945 je tvořen Ústavem pro českou literaturu AV ČR. - Obsahuje více než tisíc hesel českých spisovatelů a literárních časopisů z období 1945–2000. - Slovníková hesla jsou revidována a aktualizována. Klíčová slova: Ludvík Vaculík, Sekyra, vypravěč, motiv, román, struktura.