ݺߣ

ݺߣShare a Scribd company logo

Závěrečný úkol rené

•
•
Jana Báčová
Jana Báčová
1 of 7
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY René Descartes Místo Boha v Descartově filosofii Ročníková písemná práce Autor: Jana Báčová učo: 363329
Brno, 2012 Argumentace Descartes je jednou z nejvlivnějších osobností historie a svým pochybováním a poznatky v matematice, fyzice či fyziologii posunul veškeré myšlení dopředu. Ve svých spisech postupuje metodicky, což znamená, že nejprve definuje pojmy, pak vyslovuje postuláty a axiómata a nakonec v pořadí poučka důkaz stručně shrnuje důvody a důkazy pro existenci boží. V tomto postupu je patrný především logický, matematický či geometrický postup. Své myšlenky vyvozuje od nejjednodušších po nejsložitější. Tím je jeho filosofie pro mě velice poutavá. Na pedagogické fakultě studuji občanskou nauku a filosofie je ústředním předmět studia. K názvu tématu jsem dospěla postupným studiem Descartových prací. V tomto úkolu však prezentuji pouze jeho život, avšak i ten je velmi zajímavý a zaslouží si pozornost.
Anotace René Descartes se narodil do rodiny právníka. Matka mu zemřela když byl ještě dítě, otec se znovu oženil a odstěhoval, Descarta tak vychovávala babička. V deseti letech začal studovat na jezuitské koleji, poté studoval právnickou univerzitu. V roce 1618 vstoupil do armády. Po bitvě na Bílé hoře se zdržoval v Praze, kde navštěvoval Karlovu universitu. Pak nastal čas cestování po Evropě. Na čas se usadil v Paříži, kde objevil zákon lomu světla. Poté se odstěhoval do Holandska, kde pracoval na několika dílech, která ovšem nevydal z obavy z inkvizice. Nachází si zde přítelkyni, se kterou má dceru. Ta ale jako malá umírá. Descartes se stěhuje do Švédska, kam ho pozvala královna Kristina, které dává lekce filozofie. V roce 1650 zde umírá na zápal plic. Klíčová slova Právník, studium, voják, matematika, věda, optika, filosofie, díla, Holandsko, princezna Alžběta, Švédsko, královna Kristina
RENÉ DESCARTES – život René Descartes (Renatus Cartesius) se narodil 31. 3. 1596 v rodině právníka v La Haye v Touraine. V ten den, kdy se narodil, nakazil se od matky tuberkulózou. Naděje na jeho přežití byly malé, ale chlapec se z této nemoci vyléčil. Matka však po čtrnácti měsících, od doby co se malý René narodil, zemřela. Otec byl rádcem v místním parlamentě, v roce 1600 se znovu oženil a odešel do Rennes. Descarta vychovávala jeho babička z matčiny strany, ale poté, co zemřela (1610) se přestal se svojí rodinou stýkat. V době kdy mu bylo teprve deset let (1606) začal studovat na jezuitské koleji v La Fléche. Zde žil a řídil se všemi pravidly, které škola ukládala (Thomson, 2004). V roce 1615 odešel Descartes studovat právo na univerzitu v Poitiers. Ale zda bude právníkem, pro něho nebylo zcela jisté. V roce 1618 vstoupil jako dobrovolník do vojska holandského protestanta Mořice Nassavského. Chtěl poznat svět a život kolem, což armáda umožňovala. V době, kdy sloužil v Brede poznal Issaca Beeckmana, s kterým měl jedno společné. Byl to zájem o matematiku. Beeckman se stal Descartovým učitelem a spolupracovníkem. Spolupracovali na problému padajících těles a hydraulistiky. V květnu 1619 odešel Decsartes do Bavorska, kde se přidal k armádě Maxmiliána Bavorského a účastnil se bitvy na Bílé hoře. „S vítěznými vojsky měl přitáhnout do Prahy a zdržet se v ní několik měsíců“ (Tretera, 2006, str. 297). Mezitím stačil navštívit Karlovu Univerzitu, kde s Mistrem Kampanem hovořil o vědeckých poznatcích. Toto období (život u vojska) vystřídalo cestování po Evropě. Na počátku dvacátých let 17. století Descartes cestoval především po Německu, Holandsku, Itálii a Francii (Thomson, 2004, str. 19). Kolem roku 1625 se usadil v Paříži, kde žil až do roku 1628–1629. Zde se také potkal s řadou významných osobností a začal se přátelit s mužem jménem Mersenn. V této době se Descartes začal zajímat o optiku a objevil zákon lomu světla. Avšak zájem o matematiku se oslaboval. Přestal pracovat na spise „Pravidla na vedení rozumu“ a zaměřil se na nový projekt. Ve Francii měl René Descartes spoustu nepřátel, a proto se v roce 1629 přestěhoval do Holandska, kde měl především klid na svoji práci. Chtěl rozvinout především metodu o vědě a filosofii. Nejvíce času věnoval pokusům v optice a fyziologii. Tyto poznatky byly zahrnuty v díle Svět, které zároveň představovalo rozpravu o anatomii a fyziologii pod názvem Člověk. Toto dílo však nevydal, a to ze strachu z inkvizice. Obával se jeho nepřijetí a také toho, že by mohl být souzen (stejně jako Galilei). Descartova díla byly většinou
nedokončená a nepublikovaná. Začíná se věnovat zejména eseji o algebře a geometrii. Tu dokončuje a uveřejňuje v zimě roku 1635–1636 pod názvem „Rozprava o metodě jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách“. Za šťastné období Descartova života, je považována doba od 1637–1640, kdy se přestěhoval na holandské pobřeží nedaleko Haarlemu, kde žil s přítelkyní Helen a dcerou Francine. V tomto období také začíná pracovat na svém prvním díle „Meditace o první filosofii“, kde jsou obsaženy základy fyziky. V roce 1640 však šťastné období končí. Francine, dcera René Descarta umírá na horečku a začíná další etapa jeho života. V této nové etapě se Descartovi tolik nedařilo, byl zapleten s Voetiom a byl souzen. Obvinění se ukázalo být falešné, ale i přesto se pro něho pobyt v Holandsku stal mnohem těžším. Roku 1641 začal psát „Principy filosofie“ a v roce 1644 byly připravené k vydání (Thomson, 2004, str. 23). „Dílo je rozdělené na čtyři části a mělo být kompletním formulováním Descartovi přírodní filosofie a metafyziky vyjádřeným ve formě učebnice“ (Thomson, 2004, str. 23). V tomto období se setkal s princeznou Alžbětou, dcerou českého krále Fridricha Falckého. S princeznou se setkal v Holandsku, jelikož Čechy musela tato rodina opustit již v době, kdy byly Alžbětě teprve dva roky. Stejně jako Descartovi, tak královské rodině poskytla tato země exil. S falckou hraběnkou si Descart dopisoval prostřednictvím dopisů a hovořil s ní o filosofii. Z korespondence, která byla později vydána, plyne, že vztah Descarta k Alžbětě byl více jak pouhé přátelství. Dochovaných dopisů je třicet dva a jejich obsahem není jen pouhá rozprava o filosofii, některé listy jsou důvěrnější. Když se Alžběta odstěhovala z Holandska, tak krátce na to odešel Descartes do Francie. Paříž navštívil naposledy v květnu 1648 a zase rychle odcestoval, jelikož bylo město uprostřed povstání. Roku 1649 odcestoval do Švédska, kde byl též Descartův přítel Chanut. Do Švédska ho pozvala sama královna Kristina, která se zajímala o Descartova díla a žádala odpovědi na některé otázky, kterým nerozuměla. Třikrát týdně navštěvoval královnu a dával ji lekce ze své filosofie. Tyto hodiny začínaly kolem páté hodiny ráno, což bylo pro Descarta nezvyklé. Rád si pospal a v dopoledních hodinách se věnoval psaní a četbě. Byl také zvyklý na teplé podnebí, to však ve Švédsku nebylo. Vlivům podnebí nedokázal čelit, onemocněl zápalem plic a 11. 2. 1650 zemřel (Thomson, 2004, stránky 24-25). Královna Kristina si pak nechala vypreparovat Descartovu lepku a položila si ji na svůj pracovní stůl (Tretera, 2006, str. 298).
Závěrečný úkol rené
Citovaná literatura: [1] SPINOZA, B. René Descarta Principy filosofie. Praha: Filosofia, 2004. ISBN 80–7007- 204–0. [2] THOMSON, G. Descartes. Bratislava: PT (Albert Marenčin), 2004. ISBN 80-88912-63-6. [3] TRETERA, I. Nástin dějin evropského myšlení – Od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka, 2006. ISBN 80–7185-819–6. [4] STÖRIG, H. J. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitán, 2000. ISBN 80–7192- 500–2. [5] SMITH, Kurt. Descartes' Life and Works: The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. (Fall 2012 Edition), Edward N. Zalta (ed.), 2001 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/fall2012/entries/descartes-works [6] Descartes, the Cartesian Circle, and Epistemology Without God. Philosophy and Phenomenological Research: The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2005, roč. 70, č. 1, s. 1-33 [cit. 2012-06-06]. ISSN 0031-8205. DOI: 10.1111/j.1933- 1592.2005.tb00504.x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1933-1592.2005.tb00504.x [7] Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ren%C3%A9_Descartes Hodnocení zdrojů: [3] Tuto monografii považuji za velmi vhodnou pro její přehlednost. Jednoduše prezentuje jednotlivé časové úseky, což zlepšuje orientaci pro první seznámení se s tématem. [6] Článek pochází ze spolehlivého zdroje odkud již několik let pravidelně čerpám. I když je psán v anglickém jazyce, je jednoduchý na pochopení filosofických souvislostí. [7] Wikipedie je prvním zdrojem, který mi po zadání ve vyhledavači vyjede. Občas pochybuji o některých skutečnostech, ale na konci stránky mám alespoň seznam odkazů a jiných zdrojů, kde dále mohu hledat.

More Related Content

Závěrečný úkol rené

  • 1. MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY René Descartes Místo Boha v Descartově filosofii Ročníková písemná práce Autor: Jana Báčová učo: 363329
  • 2. Brno, 2012 Argumentace Descartes je jednou z nejvlivnějších osobností historie a svým pochybováním a poznatky v matematice, fyzice či fyziologii posunul veškeré myšlení dopředu. Ve svých spisech postupuje metodicky, což znamená, že nejprve definuje pojmy, pak vyslovuje postuláty a axiómata a nakonec v pořadí poučka důkaz stručně shrnuje důvody a důkazy pro existenci boží. V tomto postupu je patrný především logický, matematický či geometrický postup. Své myšlenky vyvozuje od nejjednodušších po nejsložitější. Tím je jeho filosofie pro mě velice poutavá. Na pedagogické fakultě studuji občanskou nauku a filosofie je ústředním předmět studia. K názvu tématu jsem dospěla postupným studiem Descartových prací. V tomto úkolu však prezentuji pouze jeho život, avšak i ten je velmi zajímavý a zaslouží si pozornost.
  • 3. Anotace René Descartes se narodil do rodiny právníka. Matka mu zemřela když byl ještě dítě, otec se znovu oženil a odstěhoval, Descarta tak vychovávala babička. V deseti letech začal studovat na jezuitské koleji, poté studoval právnickou univerzitu. V roce 1618 vstoupil do armády. Po bitvě na Bílé hoře se zdržoval v Praze, kde navštěvoval Karlovu universitu. Pak nastal čas cestování po Evropě. Na čas se usadil v Paříži, kde objevil zákon lomu světla. Poté se odstěhoval do Holandska, kde pracoval na několika dílech, která ovšem nevydal z obavy z inkvizice. Nachází si zde přítelkyni, se kterou má dceru. Ta ale jako malá umírá. Descartes se stěhuje do Švédska, kam ho pozvala královna Kristina, které dává lekce filozofie. V roce 1650 zde umírá na zápal plic. Klíčová slova Právník, studium, voják, matematika, věda, optika, filosofie, díla, Holandsko, princezna Alžběta, Švédsko, královna Kristina
  • 4. RENÉ DESCARTES – život René Descartes (Renatus Cartesius) se narodil 31. 3. 1596 v rodině právníka v La Haye v Touraine. V ten den, kdy se narodil, nakazil se od matky tuberkulózou. Naděje na jeho přežití byly malé, ale chlapec se z této nemoci vyléčil. Matka však po čtrnácti měsících, od doby co se malý René narodil, zemřela. Otec byl rádcem v místním parlamentě, v roce 1600 se znovu oženil a odešel do Rennes. Descarta vychovávala jeho babička z matčiny strany, ale poté, co zemřela (1610) se přestal se svojí rodinou stýkat. V době kdy mu bylo teprve deset let (1606) začal studovat na jezuitské koleji v La Fléche. Zde žil a řídil se všemi pravidly, které škola ukládala (Thomson, 2004). V roce 1615 odešel Descartes studovat právo na univerzitu v Poitiers. Ale zda bude právníkem, pro něho nebylo zcela jisté. V roce 1618 vstoupil jako dobrovolník do vojska holandského protestanta Mořice Nassavského. Chtěl poznat svět a život kolem, což armáda umožňovala. V době, kdy sloužil v Brede poznal Issaca Beeckmana, s kterým měl jedno společné. Byl to zájem o matematiku. Beeckman se stal Descartovým učitelem a spolupracovníkem. Spolupracovali na problému padajících těles a hydraulistiky. V květnu 1619 odešel Decsartes do Bavorska, kde se přidal k armádě Maxmiliána Bavorského a účastnil se bitvy na Bílé hoře. „S vítěznými vojsky měl přitáhnout do Prahy a zdržet se v ní několik měsíců“ (Tretera, 2006, str. 297). Mezitím stačil navštívit Karlovu Univerzitu, kde s Mistrem Kampanem hovořil o vědeckých poznatcích. Toto období (život u vojska) vystřídalo cestování po Evropě. Na počátku dvacátých let 17. století Descartes cestoval především po Německu, Holandsku, Itálii a Francii (Thomson, 2004, str. 19). Kolem roku 1625 se usadil v Paříži, kde žil až do roku 1628–1629. Zde se také potkal s řadou významných osobností a začal se přátelit s mužem jménem Mersenn. V této době se Descartes začal zajímat o optiku a objevil zákon lomu světla. Avšak zájem o matematiku se oslaboval. Přestal pracovat na spise „Pravidla na vedení rozumu“ a zaměřil se na nový projekt. Ve Francii měl René Descartes spoustu nepřátel, a proto se v roce 1629 přestěhoval do Holandska, kde měl především klid na svoji práci. Chtěl rozvinout především metodu o vědě a filosofii. Nejvíce času věnoval pokusům v optice a fyziologii. Tyto poznatky byly zahrnuty v díle Svět, které zároveň představovalo rozpravu o anatomii a fyziologii pod názvem Člověk. Toto dílo však nevydal, a to ze strachu z inkvizice. Obával se jeho nepřijetí a také toho, že by mohl být souzen (stejně jako Galilei). Descartova díla byly většinou
  • 5. nedokončená a nepublikovaná. Začíná se věnovat zejména eseji o algebře a geometrii. Tu dokončuje a uveřejňuje v zimě roku 1635–1636 pod názvem „Rozprava o metodě jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách“. Za šťastné období Descartova života, je považována doba od 1637–1640, kdy se přestěhoval na holandské pobřeží nedaleko Haarlemu, kde žil s přítelkyní Helen a dcerou Francine. V tomto období také začíná pracovat na svém prvním díle „Meditace o první filosofii“, kde jsou obsaženy základy fyziky. V roce 1640 však šťastné období končí. Francine, dcera René Descarta umírá na horečku a začíná další etapa jeho života. V této nové etapě se Descartovi tolik nedařilo, byl zapleten s Voetiom a byl souzen. Obvinění se ukázalo být falešné, ale i přesto se pro něho pobyt v Holandsku stal mnohem těžším. Roku 1641 začal psát „Principy filosofie“ a v roce 1644 byly připravené k vydání (Thomson, 2004, str. 23). „Dílo je rozdělené na čtyři části a mělo být kompletním formulováním Descartovi přírodní filosofie a metafyziky vyjádřeným ve formě učebnice“ (Thomson, 2004, str. 23). V tomto období se setkal s princeznou Alžbětou, dcerou českého krále Fridricha Falckého. S princeznou se setkal v Holandsku, jelikož Čechy musela tato rodina opustit již v době, kdy byly Alžbětě teprve dva roky. Stejně jako Descartovi, tak královské rodině poskytla tato země exil. S falckou hraběnkou si Descart dopisoval prostřednictvím dopisů a hovořil s ní o filosofii. Z korespondence, která byla později vydána, plyne, že vztah Descarta k Alžbětě byl více jak pouhé přátelství. Dochovaných dopisů je třicet dva a jejich obsahem není jen pouhá rozprava o filosofii, některé listy jsou důvěrnější. Když se Alžběta odstěhovala z Holandska, tak krátce na to odešel Descartes do Francie. Paříž navštívil naposledy v květnu 1648 a zase rychle odcestoval, jelikož bylo město uprostřed povstání. Roku 1649 odcestoval do Švédska, kde byl též Descartův přítel Chanut. Do Švédska ho pozvala sama královna Kristina, která se zajímala o Descartova díla a žádala odpovědi na některé otázky, kterým nerozuměla. Třikrát týdně navštěvoval královnu a dával ji lekce ze své filosofie. Tyto hodiny začínaly kolem páté hodiny ráno, což bylo pro Descarta nezvyklé. Rád si pospal a v dopoledních hodinách se věnoval psaní a četbě. Byl také zvyklý na teplé podnebí, to však ve Švédsku nebylo. Vlivům podnebí nedokázal čelit, onemocněl zápalem plic a 11. 2. 1650 zemřel (Thomson, 2004, stránky 24-25). Královna Kristina si pak nechala vypreparovat Descartovu lepku a položila si ji na svůj pracovní stůl (Tretera, 2006, str. 298).
  • 7. Citovaná literatura: [1] SPINOZA, B. René Descarta Principy filosofie. Praha: Filosofia, 2004. ISBN 80–7007- 204–0. [2] THOMSON, G. Descartes. Bratislava: PT (Albert Marenčin), 2004. ISBN 80-88912-63-6. [3] TRETERA, I. Nástin dějin evropského myšlení – Od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka, 2006. ISBN 80–7185-819–6. [4] STÖRIG, H. J. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitán, 2000. ISBN 80–7192- 500–2. [5] SMITH, Kurt. Descartes' Life and Works: The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. (Fall 2012 Edition), Edward N. Zalta (ed.), 2001 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/fall2012/entries/descartes-works [6] Descartes, the Cartesian Circle, and Epistemology Without God. Philosophy and Phenomenological Research: The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2005, roč. 70, č. 1, s. 1-33 [cit. 2012-06-06]. ISSN 0031-8205. DOI: 10.1111/j.1933- 1592.2005.tb00504.x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1933-1592.2005.tb00504.x [7] Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ren%C3%A9_Descartes Hodnocení zdrojů: [3] Tuto monografii považuji za velmi vhodnou pro její přehlednost. Jednoduše prezentuje jednotlivé časové úseky, což zlepšuje orientaci pro první seznámení se s tématem. [6] Článek pochází ze spolehlivého zdroje odkud již několik let pravidelně čerpám. I když je psán v anglickém jazyce, je jednoduchý na pochopení filosofických souvislostí. [7] Wikipedie je prvním zdrojem, který mi po zadání ve vyhledavači vyjede. Občas pochybuji o některých skutečnostech, ale na konci stránky mám alespoň seznam odkazů a jiných zdrojů, kde dále mohu hledat.