Malvína kunzová
- 1. Mým oborem je Anglický jazyk a literatura, tudíž jsem měla k dispozici velice široké spektrum různých zpracovatelných témat. Od začátku jsem věděla, že se budu věnovat nějakému autorovi, vylučovací metodou jsem dospěla k Charlotte Brontëové. I ta sama o sobě je však tak obsáhlé téma s tolika problémy a názory ke zpracování, že jsem téma ještě zúžila na samotné dvě postavy z dvou různých knih – Janu Eyerovou a Lucy Snow. V románech Jana Eyerová a Villette jsem na postavách hlavních hrdinek vyhledávala autobiografické prvky ze života Charlotte Brontëové či jejích sester. Autobiografické prvky v románech Jana Eyerová a Villette Dětství V románu Villette není výslovně popsáno dětství Lucy Snow, dozvídáme se o něm na počátku románu pouze zprostředkovaně. Lucy byla sirotkem, vyrůstala u pěstounů, jako její nejbližší osoby jsou však popisováni členové rodiny její kmotry, především John Graham, pozdější Lucyina první láska. Dětství a dospívání bylo tiché, klidné, Lucy netrpěla, ale rozhodně nebyla milovaným nebo dokonce rozmazlovaným dítětem. Jana Eyerová byla také sirotkem. Popis jejího neutěšeného dětství zabírá celou první část románu. Jana vyrůstala v rodině své tety a jejích dětí, kde byla šikanována a psychicky týrána. Pro smyšlený přestupek ji teta poslala do dívčí školy v Lowoodu, kde poznala hlad, nemoci a velkou duchovní bídu při tehdejším pojetí vzdělávání žen. Ačkoliv se tato situace později změnila, trýznivé dětství ji poznamenalo pro celý život – přesně jako Charlotte. Chalrotte pocházela z šesti dětí a matka jí zemřela v pěti letech. Tři roky po matčině smrti byly čtyři nejstarší dcery poslány do Cowan Bridge na dívčí internát, kde všechny čtyři velmi trpěly v podmínkách popsaných v Janě Eyerové. Dvě starší sestry vinou zimy a hladu ještě téhož roku podlehly těžké nemoci, poté byly Charlotte a její sestra Emily převezeny zpět domů, na příšerné podmínky a smrt starších sester však už nikdy nezapomněly. Jediný útěk pro ně představovalo psaní – právě v této době si vymyslely svou fantazijní zemi Angrii. Podoba a sebeuvědomění Obě hrdinky jsou drobné postavy, samy sebe (romány jsou psané v ich-formě) popisují jako fádní, nepůvabné a pro muže nepřitažlivé, což ovšem nemusí vypovídat o pravdě – ve viktoriánské Anglii bylo běžné, že se ženy podceňovaly, na což měla vliv výchova a obecný přístup společnosti k nim. To je také jeden ze společných rysů hrdinek – jejich vzdor proti sociální roli, do které jsou nuceně škatulkované, slovy Jany Eyerové: „Nejsem pták, žádná klec mne nedrží; jsem volná lidská bytost s vlastním rozumem.“ Také jejich touha po samostatnosti, bytostná potřeba něco vytvořit a nebýt jen břemenem, povinně vyživovanou osobou trpěnou z milosti, je na svou dobu revoluční. Sama Charlotte jednala obdobně, když odmítala svého nápadníka Nichollse a na sňatek s ním přistoupila v podstatě z lítosti. Vzdělání a zaměstnání Jana Eyerová dostala vzdělání v Lowoodu, nešlo ovšem o seriózní instituci – tamější podmínky nahrávaly spíše souchotinám než osvětě mysli. Osmdesát dívek přežívalo v chladu, nedostatečně oblečené, podvyživené. Během Janina pobytu vypukne smrtící epidemie tyfu. Po změně vedení Lowoodu se podmínky života žákyň rapidně zlepšily. Jana tam dva roky vyučovala, zasadila se o lepší možnosti vzdělávání dívek a o jejich výchovu k samostatným, sebevědomým osobnostem. Poté se Jana stala osobní vychovatelkou mladé francouzské holčičky Adele Varens v Thornfield Hall.
- 2. O Lucyině vzdělání se spisovatelka nezmiňuje, z kontextu však vyplývá, že byla na svou dobu minimálně průměrně vzdělanou ženou. Vždy v ní však byla touha po vědění, uvědomovala si své nedostatky a snažila se o sebevzdělávání. Lucyina kariéra začíná péčí o nemohoucí paní Marchmontovou. Po skončení tohoto zaměstnání se Lucy impulsivně rozhodne pro odjezd na kontinent, kde si najde práci jako vychovatelka dětí u majitelky a ředitelky penzionátu pro dívky. Postupně se stane učitelkou. Spisovatelka zde popisuje velmi nízké nároky dobové společnosti na vzdělání žen, důraz na vnější znaky ženství, povrchnost a omezenost dívek. Tato kritika se dotýká i katolické církve, která záměrně udržuje ženy nevzdělané, aby byly snadněji ovladatelné. Konec románu je věnován Lucyině úspěšné snaze otevřít externí školu pro dívky za pomoci přítele Paula Emanuela, kterého obdivuje a miluje. Ve Vilette se Charlotte evidentně snaží psychicky zotavit s velké frustrace, kdy se se sestrami pokusila založit vlastní dívčí školu a tvrdě zkrachovala. Láska Obě hlavní hrdinky usilují o vztah s mužem, ale nejsou schopné svůj život vést v manželství bez lásky. Obě mladé ženy, především Jana, za sebou mají trpkou zkušenost nemilovaného, trpěného dítěte, osamělé dospívání a zrání v ženu. Obě zjistí, že je pro ně bytostně důležité být vnitřně svobodnými, samostatnými osobnostmi, které jsou finančně nezávislé a samy rozhodují o svém osudu. Obě se setkávají se ženami jiných mravních zásad, s dívkami, které jsou rozhodnuté vdát se dobře za každou cenu, a tento nedostatek sebeúcty je v obou románech předmětem kritiky. Jana se zamiluje do svého zaměstnavatele pana Rochestra. Její vztah se vyvíjí od původního obdivu k silnému a zajímavému muži k hluboké lásce a úctě. Vztah je opětován, avšak svatbě v poslední chvíli zabrání odhalení bigamie. Jana, zklamaná a rozervaná, má možnost volit mimoanželské štěstí s milovaným mužem, avšak věrná sobě a svým zásadám odchází. V dalších peripetiích se setká s duchovním, svým příbuzným, který jí nabídne sňatek z rozumu, který ale Jana odmítne. Ke konci románu se Jana znovu shledá s panem Rochesterem, který tragicky ovdověl, a při požáru, který zahubil jeho manželku, přišel o zrak a ruku. Jana se k němu vrací a stará se o něj jako jeho manželka. Lucy Snow prochází velmi podobným vývojem vztahu k Paulu Emanuelovi, kolegovi učiteli. I její láska je stíhaná mnohými protivenstvími a nepřejícností okolí, nakonec se však jejich srdce spojí a její milý jí dokonce finančně a organizačně pomůže k uskutečnění jejího největšího snu – zřízení soukromé dívčí školy. Závěr románu je však tragický, Paul Emanuel zahyne před svatbou na moři a Lucy zůstane osamělá, avšak hrdá a samostatná.